Děti, tak tohle je Praha!

Ahoj všem!

V týdnu jsem vyrazila s dětma za tetou do Prahy.

Sbalila jsem nám batůžek, oblíkla děti do čistého a v úterý, v časných ranních hodinách jsme vyrazili.

I přes hustou pražskou dopravu nás táta vysadil na místě už po sedmé hodině ranní.

(Koho z vás napadlo, že bych snad mohla řídit já, tak ani omylem! Tam by pro mou jízdu neměli pochopení ani na vteřinu.)

Nasáčkovali jsme se na snídani a měli tak celé dva dny na průzkum okolí.

Mezi dětma se nám začíná vytvářet gang s vlastním vnitřním životem a vztahy v něm.

Jedna je uječená drama queen.

Druhá zas ustranní hráčka s nebývalým apetitem. Sní, na co přijde.

A pak je tam duo Halk-Spajdrment, tak trochu truhlik s pošťuchovadlem.

Projeli jsme Šerifa tramvají, protože tu ještě, spolu s metrem, nenavštívil.

Udělali si povinnou fotku s mostem a Hradem v povzdálí.

A pak už to svištělo.

Kolečko Karlův most…

…trdelník u orloje…

…a konečně i stromeček se zalidněným Staromákem!

Po troše kultury jsme vzaly děti do zážitkového wau hráčkářství Hamleys.

Santa jako z obrázku, ikonický pouťový kolotoč, patrový tobogán, autodráha na ovládání, sochy Spajdrmentů a Halků – to vše koncentrováno na jednom místě.

Wáááu efekt je tady opravdu zaručen.

Jestli jim po kulturním kolečku zůstala nějaká energie, tady ji spolehlivě všechnu vydali.

Protože kdo by chtěl mít doma 4 náboje v plný síle.

Já teda ne. To je pak jak kulomet.

Večerní hygienu jsme vyřešily elegantně a vyskládaly si ratolesti pěkně úhledně jeden/u za druhým/hou.

Bez hádek o nelukrativní místo „na špuntu“, které zbylo vždycky na mě, jakožto mladší ze sourozenců, a já to ze srdce nesnášela.

Následujícího dne jsme opět skládaly.

Tentokrát do vozu.

Pravda, tam už to v počtu čtyřech trochu drhlo…

…jenže my do tý ZOO museli!

Nedostačujícímu množství autosedaček a ofiko sedacích míst navzdory.

Naše pražské dobrodružství vyšlo totiž zrovna i na den Mikuláše.

Mikuláš byl se svou družinou rozprostřen po celé ZOO a my mu na stopě.

K shledání došlo někde mezi ledním medvědem a pavilónem slonů.

Chlapci odříkali každý tu svou, potykali si s čertem a všichni spokojeně odkráčeli s vejslužkou.

Doma na nás večer po návratu čekala ještě jedna mikulášská na přání.

Mně tohle vydíráníčko čertama totiž trošku baví.

Ve správné míře může ten čas, kdy lítaj čerti vzduchem a číhaj na zlobivý děti, mít šmrnc.

Detailně pak pozoruju reakce každého z dětí, jakou taktiku boje zvolí.

Šerifka volila taktiku čučením a Šerif pašácky, sic v půlce mírně na krajíčku, odříkal hlasitě, co měl připravený.

Společně se pak vrhli na vejslužku a ztláskali přidělené.

Jen ještě, holka, zatáhni, prosim tě, ten pupek a nehrb se jak já!

Moc jsme si to užili, není lepší náplasti na rýmičkové období v domácí karanténě, než-li cesta do světa.

Mějte se fajn a užívejte předvánoční ladění se!

Ála.)