Čas změn

Pěknou poslední srpnovou neděli vám přeju:-),

tak jak se vám daří? Na mě nějak dolehl podzim. Po našem prázdninovém putování, a dost možná i vlivem poctivý vlny upršeného počasí, cítím potřebu klidu a uzemnění se. Zatímco většina může mít pádný důvod k nespokojenosti, já jsem se tentokrát v propršeném konci prázdnin dost našla.  Začíná se ve mně přirozeně odbourávat nechuť k úklidu a letmé organizaci života, která se létem u mě přirozeně vytrácí.

Září bude u nás tento rok o velkých změnách.

Na Šerifa čeká žákajda a na mě třídnice. Oba dva nastupujeme do školy. A pro oba to bude velký poprvý.

Mám za sebou první dny v práci, kde se připravuju na částečný úvazek. Byť jsem pracovala více či méně po celou dobu mateřský na sebe, až teď – poprvý v životě – zažívám pocit práce.

Mám svůj pracovní stůl. A mám už i svůj slavnostní klíč. Mám spoustu hesel a seznamů a tříd a hlavu z toho v pejru… …ale všecko, všečicko jistí Zámecká kavárna naproti přes silnici, kam můžu chodit tišit kávou své kariérní omyly. 🙂

Šerifovi jsme zaopatřili studijní koutek, školní tašku a seznam se mi i tak nějak furt nekrátí. Kapacita mozku, ve kterém se snažím udržet seznamy školní, školkový, pracovní, studijní, pak ještě ty domácí, skončí co nevidět nějakou zapomenutou schůzkou, vyzvednutím, opomenutým zápisem v třídnici a nebo zazděným dozorem na chodbě.

Představuju si to asi tak, že v této životní fázi přičichne k domácímu alkoholismu největší procento žen a pak, až ta honička okolo všech pomine, zaklepe na dveře krize středního věku a je po legraci. 🙂  S dětma jsme se naučili chodit do bazénu a moc je to baví.

Kolečko: malej bazén, velkej bazén, zahřát do vířivky a pár jízd na tobogánu už máme krásně najetý.

„Hlavně si, mámo, zařízni ty plavky, jo? Ať nám to pořádně jede“.

Rozkaz! 🙂Přihlásila jsem je do knihovny a vlastně nechápu, proč jsem to neudělala dřív. Odcházím vždy obtěžkána několika kilovými taškami knížek –  jednu na pohled výrazně v tónech růžovo-fialové (tam obsah nerozhoduje) a druhou plno lego tematiky.

Sobě jsem půjčila úžasně zpracovanou Cestu Časem. Já vám povím, je fakt příjemný si po mateřský zopakovat a propojit věci od úplnýho začátku – on navíc obrázek spolu s časovou osou ohromně pomůžou. 🙂

A ještě jedna radost. Trochu kaubojská. Peněženka s kabelkou. Abych i já byla ready.   Asi po dvou letech jsme zavítali do Ikey, abychom tam zase další dva roky nemuseli. Ale za úlovky mi ta pocitově hodina, která je vlastně ve skutečnosti hodiny tři, vždycky stojí. V Ikee běží čas nějak jinak a vždycky tam dostanu strašnej hlad. 🙂 Konvička vyhrává cenu „kauf nákupu“. A ze sekce food pak smažená cibulka.  Rána u nás doma se už začínají krásně halit do podzimní mlhy. V tuto dobu jsou tu vždy nejkouzelnější pohledy.  První spadaný letňáky. A štrůdl z nich. V rajónu hlásím vše v pořádku. Vřesy kvetou, šípky se směle zbarvují a ostružiny dosahují nejvyšší sladkosti.

Kochací spot na louce. Vždycky si u něj na chvíli zastavim a jen tak čučim. Krása.  Rajčata na programu dne. Nemůžu jinak. Sezóna je sezóna, a tak se tu točí rajčata v polívce a salátech dokola. Až jejich chuť opět pomine v zimní dovozový standard, budeme všichni se slinou u pusy vzpomínat. 🙂  Po menší šisakový pauze jsem pekla jeden jahodovej a potvrzuju. Šisak, král dezertů, i nadále nesesazen. Tento se fakt povedl.  I když! Mrkváč ve velmi těsném závěsu za ním. Hortenzie od babí .A aktuální stolové aranžmá.  Tak. Tím mám pro dnešek vypovídáno. 🙂

Já vám přeju úspěšný zářijový rozjezd a budu se těšit zase příště.

A.)