České Středohoří – den třetí

Dnes už naposledy.

Poslední den s nečekaným vývojem událostí:-)

Ráno si Šerif přivstal, natěšen na další výlet.

Do snídaně byla ještě hodinka, a tak jsme vyrazili na procházku kolem penzionu.

Pozorovat žížalu.

Plán na sobotu byl jasný.

Zdolat Milešovku a pak se uvidí.

Auto jsme nechali v nedalekém Milešově, ze kterého jsme Milešovku vystoupali za slušných 45 minut.

Vrcholek sám o sobě moc malebný není. Jeden satelit na druhém a výhledy – až na ty z rozhledny – taky nic moc.

Nicméně, zdolat ji jsme chtěli a to se povedlo…

Překvapené, jak rychlý tento výlet vlastně bude, plánovaly jsme, kam půjdeme dál.

Jenže!

Podařil se nám vrchol všech turistických vrcholů a zabloudili jsme Milešovce!

Místo v Milešově jsme po dvou hodinách vyšli v Bílce, odkud se holky musely vracet zpět na téměř celou Milešovku. V této vísce s pěti domy jsme se Šerifem čekali hodinu a půl, než nás holky vyzvedly.

Z něco přeshodinkového výletu se tak stal trip na 5 hodin. Nějak až k tomu nemám slov.

Milešovka a okolí nás celkem vyčerpaly, a tak jsem se vydali na cestu domů, během které jsme se stavili na jídlo v ústecké restauraci Labská bašta, kde výborně vaří.

Šerif mi zblajz všechno kapari a cibuli, které tvořily základ omáčky k výbornému steaku.

Jeho apetit mě nepřestává udivovat!:-)

Sladkou tečkou v podobě malinového cheesecaku jsme tak zakončili naše putování.

Ještě něco málo o ubytování, o kterém jsem slíbila, že napíšu něco víc.

Ubytování – penzion Kocourov

Ubytování jsem vybírala já asi měsíc a půl dopředu. Penzion jsem si našla na internetu a hned se mi zamlouval.

Poté, co jsem vyjednala, že budeme mít se Šerifem svůj vlastní pokoj (aniž bych platila za Šerifa, jelikož jsou děti do 3 let zdarma), byla jsem nadšena.

Děsila mě představa, že budeme spát všichni pohromadě a já, ve snaze nechat holky trochu pospat a odpočinout, budu muset neustále Šerifa krotit a zbytečně to hrotit.

Jenže!

Sluníčkový průběh se nekonal.

Víc jak nepřívětivé uvítání a z toho vyplývající katastrofální první dojem přeskočíme.

Sprcha číslo dvě už byla výživnější. Podezřelé ťukání během podvečerní siesty s téměř oznámením, že první noc teda ve dvou pokojích být můžeme, ale druhou, že ne, že si to špatně napsali a MUSÍME se sestěhovat.

Já se načepýřila jako krocan (krůta, to je jedno) a jasně dala najevo, že podmínky byly dány předem, že jsme hosté a vůbec. Čílila jsem se ukázkově. Zabralo to. Pokoj jsem nám vybojovala. Nutno podotknout, že nejsem žádná hysterka, ale už jen kvůli tomu způsobu jednání… V případě přívětivějšího přístupu bych ustoupila, ráda. Diplomatický personál by třeba nabídl za revanž snídani na účet hotelu či podobně. Zde nic. Takhle se byznys prostě nedělá.

Sprcha číslo tři. Opět jsem se načepýřila, tentokrát i zrudla, při závěrečeném placení, kdy se mi paní snažila na žádost šéfa naúčtovat 600 Kč za Šerifa proto, že jsme jim NEUMOŽNILI uvolnit pokoj. V tomto okamžiku jsem už byla vzteky bez sebe a pěkně vysvětlila, že toto není férové jednání a že nic platit nebudu. Paní se nehádala, vzala částku pouze za mé ubytování a šli jsme.

Jak vidíte, způsob komunikace s hosty byl na bodě nula, což je pro mě zásadní nedostatek. Nečekám žádné extra familiérní jednání, pouze slušnost.

Navíc, nebýt této zkušenosti, penzionu bych nevytkla nic. Úžasné výhledy do okolí, klid, venkovní terasa, dětské hřiště, tenisový kurt, prakticky zařízené pokoje, příjemná restaurace, nekuřácké prostředí, koně…

Tematicky zde navíc točí Kocoura, pivo vyráběné v „našem“ varnsdorfském pivovaru.

Sumasumárum, ubytování zde bych doporučila. Nebýt naší nepříjemné zkušenosti, která se zde asi nebude dít denodenně, ideální prostředí….

A tím končí tento 3dílný report z cesty.

Snad se vám líbil a snad vás taky trochu inspiruje cestovat po okolí a objevovat krásy Česka. Dovolená a zážitky nejsou jen o penězích, jak si spousta lidí myslí. Jde to i levně, jen se musí chtít:-)!

Mějte se fajn:-)

A.)

picture