Chřibský vrch

Pěkně vás zdravím při posledním dubnovém dni! 🙂

Ještě, než zpracuju všechny nahromaděné fotky z uplynulých dní, chvátám sem s dalším výletním tipem, protože volné květnové pátky si je prostě žádají.

Takže, kdo z vás už neví, kam by a co by, a přejedl se Jedlovek a Klíčů a dalšího (jinak ale krásnýho, zaslouženýho) mainstreamu, stojí tu Chřibský, nebo-li také Kamzičí, vrch přímo pro vás.

V týdnu u nás byla poprvé mamka a po měsíci a půl se tak děti dočkaly babičky.

Naskytl se mi tak prostor opustit náš rajón a vyrazit na průzkum bez dětí.

Jsou totiž dva tipy výletů – výlety s dětmi, u kterých se těším z toho, že jim něco předávám, poznávají okolí a trávíme společně čas přirozeně v přírodě, a výlety bez dětí – to si zas lebedim, že nemusím přizpůsobovat délku a terén trati, nemusím tahat svačinky (a Aňu) na zádech, odpadá i přemlouvání v případě dětských nenálad a neplazim se šnečím tempem. Mám čas si v tichu vyčistit hlavu a aktivně zregenerovat.

V tomto případě jsem svůj cíl dokázala fakticky pojmenovat až při pohledu na rozcestník pod vrškem. Dlouho jsem na něj koukala ze silnice, kdykoliv jsme projížděli kolem, až nyní se jej ale rozhodla prozkoumat – bez předešlé znalosti terénu, dostupnosti. A vyplatilo se!

Parking podél cesty směr Krásné Pole, odtud po zelené cca 20 minut na vrchol.

Kde byl boží klid, 2 kamzíci prchající z kamenného pole, několik výhledových míst, až sem se tam sama, někde mezi Lískou a Chřibskou, osobně dojala.

  Bukové lesy ještě před deštěm, tuším, že nyní budou výhledy ještě šťavnatější.

Tak jo, další položka v seznamu odškrtnuta.

Užívejte volných dní a brzy zde na viděnou!

Ála:-)