Dopis Ježíškovi + adventní věnec

V týdnu jsme vyrazili do lesa na sběr chvojí a všeho, co by se mohlo šiknout do adventního věnce.

Co jsme nesehnali v lese, pořídili jsme podél cest.

Nabídka dokonce předčila poptávku, anžto zpoza plotů čouhal skutečně solidní sortiment. Bylo z čeho vybírat.

Představu jsem měla celkem jasnou, nechtěla jsem žádnýho opelichanýho chudáčka.

Ani moc přečančanýho.

Proště bohatej, přírodní věnec.

V jednoduchosti krása.

Svoje úlovky jsem si vyskládala pěkně na zem, připravila polystyrenový kruh, drátek a pustila se do pletení.

Šerif mi furt něco odnášel, Šerifku zase zaujal drátek.

Nebrat do party tyhle škodíky.

I přes jejich snahu zmařit mé tvoření, věnec vznikl a myslím, že se celkem i povedl.

Na závěr jsem už jen napíchla Ikeácké svíčky a umístila jej do obýváku na stolek, aby si Zdeněk zase mohl stěžovat, že nevidí přes ty moje blbosti na televizi.

Včera, v poslední listopadový podvečer, jsme se vydali k vysílači odnést Ježíškovi dopis.

Dopoledne jsme zasedli ke stolu, načrtli zhruba, co by asi tak mohl přinést (HÁK, HÁK, HÁK).

Obálku zalepili a čekali do večera, až se setmí.

Sebrali jsme všechny funkční i polofunkční baterky, svítilnu, dopisy a šlo se.

Tma dodala potřebnou mystiku, Šerif posera šlapal v centimetrovém závěsu za mnou.

Umění jsme zanechali na schodech a dnes šli zkontrolovat stav objednávky.

ODESLÁNO.

A tím naše krasojízda příprav nekončí.

Ráno jsme konečně otevřeli první balíček z adventního kalendáře.

Šerif tak velice výživně posnídal dvě lipíčka a čaj.

Situaci naštěstí zachránila pečená buchta, do které jsem přidala snad všechno, co šlo – staré banány, zbytek špaldové mouky, ovesné vločky, med, namleté vlašáky, vejce, olej, prášek do pečiva, dýňové koření – v poměru tak, aby se těsto vešlo do formy.

Vzešla z toho taková moje improvizační klasika – zdravá, vláčná a moc dobrá buchta.

A protože se na zemi furt válí někde nějaký lego, kostky nebo mimino, vzdala jsem již předem prohraný boj s celoestetikou a zaměřila se na sílu zákoutí.

V těch tkví letošní síla Vánoc.

Trpko z nášlapu na ostrohranou kostičku? Mrzení z nakopnutí do naplněného nočníku?

Na mě si nepřijdete!

Hodím očkem po své nazdobené poličce a jsem vy-la-dě-ná.

Zákoutí, kam se podíváš.

Jedno obrázkové v předsíni.

A další věnečkové hnedle kousek opodál.

A tím se s vámi pro dnešek loučím.

Musím chystat seznam surovin na zítřejší pečení a vyjet je odpoledne s dětma obstarat do víru města, což bude v pátek odpo celkem dobrodrůžo.

Výsledky našeho snažení se vám sem pokusím co nejdříve zveřejnit a dát vám tak případné tipy na zdravé cukroví.

Mějte se fajn!

A.)

picture