Hezký první prosinec všem!
Mám za sebou sérii velice nekvalitních nočních spánků. Ještě nekvalitnějších, než jsem si již zvykla. Šest vstávaček za noc je takový standartní výkon naší lejdy.
No fujhó, řeknu vám.
A do toho ještě převážně zataženo, bez sněhu – zkrátka tak nějak nijak. To na náladě nepřidá. Mně né.
Naštěstí na mě spolehlivě zabírají dvě věci.
Jednak je to kafe.
A druhak předvánoční činnosti všeho druhu. Na to mě užije.
V týdnu jsme vyrazili do lesa na sběr chvojí a všeho, co by se mohlo šiknout do adventního věnce.
Co jsme nesehnali v lese, pořídili jsme podél cest.
Nabídka dokonce předčila poptávku, anžto zpoza plotů čouhal skutečně solidní sortiment. Bylo z čeho vybírat.
Představu jsem měla celkem jasnou, nechtěla jsem žádnýho opelichanýho chudáčka.
Ani moc přečančanýho.
Proště bohatej, přírodní věnec.
V jednoduchosti krása.
Svoje úlovky jsem si vyskládala pěkně na zem, připravila polystyrenový kruh, drátek a pustila se do pletení.
Šerif mi furt něco odnášel, Šerifku zase zaujal drátek.
Nebrat do party tyhle škodíky.
I přes jejich snahu zmařit mé tvoření, věnec vznikl a myslím, že se celkem i povedl.
Na závěr jsem už jen napíchla Ikeácké svíčky a umístila jej do obýváku na stolek, aby si Zdeněk zase mohl stěžovat, že nevidí přes ty moje blbosti na televizi.
Včera, v poslední listopadový podvečer, jsme se vydali k vysílači odnést Ježíškovi dopis.
Dopoledne jsme zasedli ke stolu, načrtli zhruba, co by asi tak mohl přinést (HÁK, HÁK, HÁK).
Obálku zalepili a čekali do večera, až se setmí.
Sebrali jsme všechny funkční i polofunkční baterky, svítilnu, dopisy a šlo se.
Tma dodala potřebnou mystiku, Šerif posera šlapal v centimetrovém závěsu za mnou.
Umění jsme zanechali na schodech a dnes šli zkontrolovat stav objednávky.
ODESLÁNO.
A tím naše krasojízda příprav nekončí.
Ráno jsme konečně otevřeli první balíček z adventního kalendáře.
Šerif tak velice výživně posnídal dvě lipíčka a čaj.
Situaci naštěstí zachránila pečená buchta, do které jsem přidala snad všechno, co šlo – staré banány, zbytek špaldové mouky, ovesné vločky, med, namleté vlašáky, vejce, olej, prášek do pečiva, dýňové koření – v poměru tak, aby se těsto vešlo do formy.
Vzešla z toho taková moje improvizační klasika – zdravá, vláčná a moc dobrá buchta.
A protože se na zemi furt válí někde nějaký lego, kostky nebo mimino, vzdala jsem již předem prohraný boj s celoestetikou a zaměřila se na sílu zákoutí.
V těch tkví letošní síla Vánoc.
Trpko z nášlapu na ostrohranou kostičku? Mrzení z nakopnutí do naplněného nočníku?
Na mě si nepřijdete!
Hodím očkem po své nazdobené poličce a jsem vy-la-dě-ná.
Zákoutí, kam se podíváš.
Jedno obrázkové v předsíni.
A další věnečkové hnedle kousek opodál.
A tím se s vámi pro dnešek loučím.
Musím chystat seznam surovin na zítřejší pečení a vyjet je odpoledne s dětma obstarat do víru města, což bude v pátek odpo celkem dobrodrůžo.
Výsledky našeho snažení se vám sem pokusím co nejdříve zveřejnit a dát vám tak případné tipy na zdravé cukroví.
Mějte se fajn!
A.)
picture
A je…
Napsat komentář