Jsem si to zakřikla

Až podezřele hladký průběh!

Má idylka v pyžamu, s pěňákem v ruce a naklizenym bejvákem trvala přesně do večera prvního školkového dne, kdy se ke mně začala lísat a podezřele hřát.

Okem zkušené matky mi stačilo asi tak minutu, abych věděla, že tady to dobrý nebude a moje domácí mecheche končí.

Doma jsme tak zůstaly ve dvou.

Ale s tím už si, my holky, víme dávno rady.

Zatímco Šerifka opravdu většinu času odpočívala a koukala na pohádky, já jsem stačila obměnit plevel ve váze.

Mám tyhle běžně přehlížené úlovky asi nejradši.

A když už teda doma, tak jsem se vrhla alespoň na dlouho odkládaný úklid koupelny.

Měla jsem tu totiž z Jysku připravených pár nových kousků, kterými jsem to tam chtěla dát trochu do latě, neb úklid a péče o koupelnu je ze všech domácích prací pro mě tou nejvíc protivnou a ani zkrášlovat mě to tam nijak nebaví.

Nicméně, košíky v akci a kytka jakbysmet. To už si o zákrok řeklo samo.

Tři slaměné jsem vyskládala na okenní římsu a ukryla do nich všechen ten nevzhledný plast, kosmetiku, čističe – jako že vůbec neexistují.

Závěsný slouží jako odkladiště na pyžama a trochu potencionální přírody má vnést ohon umělé kytky.

Myslím, že i malá změna koupelnu trochu provzdušnila, opticky uklidila:-).

Co myslíte?Této ovesné polévce už neříkám jinak než samotářská.

Jsem jediná, komu u nás chutná.

A tak si jí vždycky navařim hrnec a samotářsky pojídám po několik dní.

Bez pochopení rodiny.

Je sama o sobě tak sytá, že k druhému chodu stačí už jen něco lehčího – třeba okurkový salát s tzatziky a vajcem.

A dnes, protože to vypadá, že se u Šerifky jednalo (snad) jenom o nějakou lehčí virózu, jsou opět oba ve školce.

Ochlazení mi náramně vyhovuje. Konečně se mi zase líp běhá a cítím chybějící energii.

Dopoledne jsem si zaběhla na rovince pár úseků a během výklusu natrhala něco málo podzimního do vázy.

Vynalezla jsem si úsporný styl běhu s fixací jedné paže, ve které držím své případné úlovky – abych s ní moc netřásla a neponičila je tak.

Včera jsme totiž slavili výročí svatby, což si žádá něco okázalejšího – v mém podání biskupský chlebíček.

Tak ať to má nějakou štábní kulturu!:-)

Pro dnešek vše, mějte prima dny!

Ála.)