Letní režim

Ahoj všem:-),

jestli z vás právě nestéká kapka potu a nebo jste se nepřilepili k sedačce, tak bude něco špatně:-).

My jsme v souvislosti s tropickým počasím najeli na těžce letní režim.

Co si tak pamatuju, tak poslední déšť tu proběhl před dvěma týdny.

Od té doby fraška.

Abychom si nespálili svoji bohatou úrodu na dvou záhonech o rozloze několika tisícinách hektaru, chodíme si každé ráno vydatně zazalévat.

Ještě v pyžamech, protože čím dřív, tím líp bude.

Kvůli nedostatečně dlouhé hadici zalejváme vodou z kýble, který si tam musím na několikrát nosit, což je na ráno docela slušná rozcvička.

Dokud je venku ještě příjemně čerstvo, snídáme ve stinném zákoutí bylinek.

Dneska jsem si dopřála luxus v podobě čerstvého mátového čaje a vychlazeného cuketového perníku z žitné mouky.

Dělala jsem jej tentokrát z mouky celozrnné, takže opravdu zasytí a musim říct, že asi i díky koření a šťavnaté cuketě nejde celozrnná chuť vůbec rozeznat.

Po snídani a lehké hygieně se vrháme na zpracování úrody.

Natrháme s dětma nějakou mrkev v baby velikosti (sem je neprosela) a taky salát.

Kdo co posbírá ze země, je jeho a může zpracovat dle svého.

Hravě si tak splní denní dávku zeleniny.

A navíc bio s přidanou hodnotou práce – to nekoupíš!

A protože nejsme skety, dělíme se i se sousedama, s kterýma jsme si potykali u mrkvové natě.

Takhle do puntíku naše rána uplynulých dní vypadaly a podle předpovědi ještě vypadat budou.

Minimalizujem pohádky na Déčku, místo kterého už od rána nasáváme déčko ze sluníčka.

Na vedra jsem připravila i terasu průchozí z pokoje pro hosty, kam svítí sluníčko nejkratší úsek dne (od rána zhruba do tří).

Tady se nám momentálně líbí asi nejvíc.

Původně jsem plánovala jezdit s dětma po okolních koupalištích, ale nakonec jsem během dne ráda, že nikam nemusim a obstarám, co je třeba.

To si pak sednu na lavičku a pozoruju naháče v akci.

Jim u toho blumy a zapíjim to kafem.

Lehkost našeho bytí se tak odehrává na tři krát čtyřech metrech..

…a dvou střikacích pistolích.

A večeře tady?

Ježiš, ty nemaj chybu!

Dneska jsem dělala vajíčkovou pomazánku s vlastním salátem, mrkví, pažitkou a děleným pívem.

Musím zas trochu odlehčit, protože o víkendu jsme jeli na výletním režimu, který nechávám pro všechny členy rodiny vždy benevolentní.

Můj milovanej smaženej květák sice neproběhl, ale i tak se cítím přetláskaná.

Jsem už zvyklá na to svoje a tláskání mě sice chvíli baví, ale tělo mi pak v následujících dnech moc dobře nejede.

A kdeže jsme to byli?

Prozkoumat mnou zatím neprozkoumaný kousek Orlických hor.

Zdolali jsme Velkou Deštnou, navštívili údolí Peklo…

…dopřáli dětem večerní opékání buřtů v pyžamech, přežili Šerifčiny dobrodružné noční přesuny pokojem a celkově – byl to balzám. Byla to změna.

Taková malá vlaštovka znovunabyté „svobody“, která cítím, že každým dnem, kdy jsou děti větší a větší, nabývá opět na významu a nám se opět začnou trochu více rozšiřovat obzory co do možností trávení času, společných aktivit a ták.

A na to uže se těšíme!

Tak pusu a pac!

A.)