Na hromádce

Zdravím vás v posledním lednovém týdnu!

Náš vstup do nového roku je při nejmenším rozpačitý.

Od půli ledna jsme s dětma na kupě doma. Marodíme v pořadí Šerif, pak převezme štafetový kolík Šerifka a já finišuju. Táta se láduje zelím s cibulí, aby to ustál a mohl nás zásobovat pomerančema.

Při tomhle finiši, kdy už jsem si mnula ruce, jak půjde náš prvorozený zase pěkně po 14 dnech do školky, jsem ještě vůbec netušila, jakýho žolíka má v rukávu.

Neštovičky!

Paráda a bereme, ty jsme ještě neměli!

Doktor nám dnes naši domnělou diagnózu schválil, a tak to máme černý na bílém.

Jelikož je při této virové nákaze takřka jisté, že ji chytí i Šerifka, čeká nás pravděpodobně únor takto pěkně na hromádce.

S pochybnou kvalitou vlasů a domácích oděvů.

V sobotu jsme stihli ještě poslední nekropenatý koupání…

…po kterém se já vždycky nemůžu dočkat, až učešu Šerifce na hlavě Láďu.

Její dokonale prořídlá ofča spolu s ulízlými ocásky vzadu nedají nepřipomenout styl bohemského Ládi Křížka.

Láďo, kde jsi!?

Naštěstí mi už polevil kašel, takže nabírám psychické a fyzické síly na to, co nás čeká.

Po skoro 14 dnech sýpání jsem tak konečně provětrala svoji přehazovačku.

Vymódila jsem se úměrně počasí i terénu a užila si svou půlhodinku klusání s lehkým cvičením v půli trasy.

Fotodokumentace během cvičení či v běhu je i nadále mou slabinou:-).

V týdnu jsem dělala po dlouhé době koprovku.

S vajíčkem a bramborama je jedním z mých nejoblíbenějších jídel.

K svačinám jsme dojídali mrkvový dort z víkendu a do zásoby jsem nadělala pohankové palačinky.

Postupně mi v týdnu také docházely zbylé narozeninové radosti jako třeba balíček z Tchiba…

…a nebo taky tělová sada s mandarinkou a tymiánem v šikovné eko taštičce.

To víte, jak se váš život začne odehrávat na několika metrech čtverečných o dvou patrech, začnete se zásobovat zdánlivě obyčejnou estetikou.

Která na mě (ještěže) ale zatraceně platí.

Vnímám to všemi vjemy.

Periferní vidění je už na kytičky vytrénovaný, takže ví.

Rozkvetlá trojka hyacintů se zas prosadí i při nedýchatelné rýmě.

A aby to bylo echt, šisak k odpolednímu rozjímání nesmí chybět.

Jó, kam se nevtěsná lego železnice, tam si prosadim svou!

Ještě pár něžných aranžmá, než se vzbudí demoliční četa…

…a zpátky na zem.

Realita života versus napudrovanost instáče a sociálních sítí obecně.

Aneb do karet nikdy nikomu nevidíš.

Trochu se mi toho začíná přejídat.

Proto dnes, než udělám pá, menší srovnávačka.

Aby mé blogové zápisky byly co nejvíc fér plej.

Snad jste se moc nelekli.)

Tak pusu a pááá:-).

Ála.)