Inventura aktuálního života

Pěkný (už!) sedmý říjen všem:-),

Nějak nám od posledního příspěvku utekly tři týdny.

Život ale běžel dál, a že to byl klasický zářijový mazec, na to mám důkaz. První říjnový týden jsem padla za vlast a pomalu dojíždím své antibiotické platíčko.

Ale! Pančelka nebude přeskakovat a hezky od začátku…Jeden z zářijových víkendů připadl na – pěkně po šluknovsku – výjezdní zasedání, v moderní řeči teambuilding.

Ten byl letos můj první a odehrál se v Krkonoších.

Připomněla jsem si po pár letech, jak moc je Sněžka exponovaná a byť mám hory ráda a nepohrdnu jimi nikdy, ze samotného nejvyššího bodu jsem místo pocitu majestátu, zdrhala v chumlích lidí pryč.   Ale povím vám jedno!

Na růžohorský borůvkový knedle, na ty budu ještě dlouho vzpomínat. Takový, jako uměj tady, jsem snad ještě nejedla! Následující dva týdny přinesly sérii slunečných a teplých dní.

Takové září, jako bylo letos, nepamatuju. Né, že bych teda byla kdovíjak archivní kousek.  A i když už jsem na sobě pociťovala nepatrnou potřebu se trochu stáhnout, uzemnit a po dlouhém létě odpočinout na základně v pohodlí domova, volalo mě to ven.    Furt. Z každýho courání jsem si donesla něco málo úlovků… Dostala jsem chuť na kynuté skořicové rolky…

…a byly skořicový rolky. 🙂  Milovnice syrového těsta přistižena s kořistí.

V pozadí matčina snaha o vitaminy k svačině versus realita života. 🙂  Náš Minecraft inženýr ponořený do řeči, které nerozumím.  Ale zpět ven.

Zahrada, resp. můj trvalkový záhon, má stále ještě co říct.

Kvete všema barvama a já ho za revanž pleju.

Sekání mám, myslim, vlastně spíš doufám, tento rok už za sebou.  Úroda rajčat byla letos nebývale bohatá……a tak je jíme na všechny způsoby. Skvělá je cuketovo rajčatová omáčka se špagetama či bez přílohy – to pak s balkánským sýrem a semínky. Aktuálně s konopnými.  Tady ještě jedna rychlá radobýlská zdravice z telefonu… S podzimním Středohořím na dlani. Och!  A zase zpátky doma, tentokrát výprava na šípek.  Rozuměno já sbírám, dva svačej. 🙂

Mám tyhle prostoduchý aktivity ráda.

Trávit čas venku na vzduchu. Doma pak úrodu zpracovat a zažít radost.

Podle mě jde o fylogenetický kód, který v sobě neseme. Navzdory době, věřím, že každý z nás v sobě svýho mini hospodáře má. 🙂 Jablečné pyré z nakyslých letňáků, které vždy trochu dosladím a ani nezavařuju. Stíháme sníst vychlazené z ledničky. Miluju je!  Po dlouhé době jsem také otevřela téma domácího chleba.  Našla jsem recept ze sušeného droždí, který si sice žádal několik hodin na kynutí, ale krom toho byl celkem bez práce a s přidanými vlašáky a posypaný dýňovými semínky byl moc dobrej. Hezky nakynul a křupal.  Odpolední lívance s tvarohem k svačině. Děti je milujou. Áně jich vždycky pár schovám na svačinu do školy, kde je pak s kámoškama trejdí za jiný kusy svačiny. 🙂  Sušička v akci. Podvečerní terasa. A kytiček na stole, mezi který schováme můj týdenní výpadek, ze kterého se stále ještě pomalu dostávám…Ale!

Dnes ráno, jen co jsme za větrného počasí vypustili draka….…vyjeli jsme přezout pneu a nechali se vyhodit u Velkého rybníka, odkud jsme došli do Krásné Lípy……a cestou hledali naší ofiko první kešku.

Šerifa to chytlo a ani já radost neskrývám. Po dlouhé době táhly děti na procházku mě a ne opačně. 🙂  Hledání musíme ještě trochu vyladit, neb nám v týmu vzniká napětí kvůli tomu, kdo najde kešku první. 🙂 A protože to byly tři zdravotní kilometry pomalou chůzí, vynesla sem i poprvý novou termo lahev s čajem. Mám jí z Pepca, stále pár kaček a je šikovná. Doma jsme pak příjemně vymrzlí poobědvali zeleninový vývar se smaženým květákem… …a jen co dopíšu dnešní blogovej fotoromán, zakrojím se do… …jablečného koláče s karamelem a vlašskými ořechy. Tak.

Užijte si víkend, nezapomeňte odpočívat. 🙂

A já se budu těšit zase příště.

A.)