Na stopě!

Pěknou třetí adventní neděli přeju:-),

dnes trochu dramatickým svítáním nad Ještědem.

Ale pěkně popořadě. Začala se u mě hlásit o slovo větší potřeba separace a být víc v klidu, venku. Užít si předvánoční náladu bez shonu, lidí, nákupů a seznamů. Skočil na mě v posledních dnech nějakej bacil, což stav utvrdilo, a tak chodim spát po o, večer stíhám usnout ještě před dětma a chodim se procházet. Pěkně na důchodkyni. 🙂 Hajlajt týdne pak v podobě prvních běžek této sezóny a doprovázející před a po výkonové výživové okénko.

Ranní „hlína“ s arašídovým máslem, kiwi a šťávou z pomerančů a oběd v podobě kus-kusu se zeleninou, tofu a vejci.

 V lese pohádka.

A hlavně!

Ani noha.

Jestli by mi běžky dokázalo něco zprotivit, tak plné stopy běžkařů a stres z přeplněných parkovišť. Já to mám radši takhle – sice bez manžestru, ale s romantikou. 🙂Ski servis taktéž trochu romanticky pojatý. Nemohla sem najít vosky, tak jsem másla čajovou svíčkou, aby to trochu hen hén. A ono fakt jo, svíčka mě podržela v každé zatáčce. 🙂

A co je víc jak horká koupel po návratu domů na unavené svaly. Přikápla jsem trochu Devatero kvítí, lepší jak pěna.  Děti si sníh užily na zahradě. Postavily několik domečků a já je jen tak pozorovala z tepla domova a žaludečním čajem v ruce. V mezičase jsme nechali dům provonět rychleschnoucí hmotou, ze které jsme podle internetu vykrojili a namalovali několik domečků.  A taky jsme dotáhli poslední druhy cukroví. Každý rok zařadím jednu novinku, letos tyto ořechové trojhránky s pistáciemi.  Jinak klasika válcuje modernu na plné čáře.   A takto už pěkně komplet. Na ten pohled se těším vždycky po celou dobu pečení – a úplně nejvíc v těch nejhlubších chvílích autistického vykrajování. 🙂 A ještě taky biskupský chlebíček ke kávě z pečících zbytků.  Kuk!Přejeme vám všem klidný advent. 🙂

Brzy navi!

A:-)