Nashromáždilo se…

Měla bych tu pár podpultovek, které na samostatný příspěvek neokecám, ale zároveň by mi bylo líto je nechat vyšumět.

Tak tedy.

Stalo se v dnech minulých…

* Poslední školní týden.

Odnesli jsme bačkůrky z poloprázdné školky. Dochodili jsme ji do řádného konce, předali kytičky.

Od září s Šerifkou. Ta jim dá.

Ani já jsem z hodin nepřišla s prázdnou, slunečnice je jedna z mých favoritek.

Čokoláda jakbysmet.

* Sesterská jízda v Praze.

Bez dětí a jako za mlada. Spaní na gauči bez jasně daných časových „od, do“ a zběsilé nákupní tempo, protože kdy jindy.

Až mě to místy dojalo.

Těžko říct, jestli to nebylo tím ice latté, do kterého jsem nasypala pět pytlíčků cukru, protože jsem nějak, tak jako hezky natrouble mateřsky, zapřela podmínky, za kterých se cukr (ne)rozpouští. Sladila sem, sladila a zatímco začátek byl vskutku plitký, posledními vychlazenými doušky jsem si rozšiřovala a zužovala zornice o sto šest.

Dojal mě ale i přisednoucí důchodce v metru, který mi nikterak vtíravě, přátelsky a mile, vysekl poklonu čilého pionýra. Že prý být o 40 let mladší, prý by si mě namlouval.

Pane, děkuju.

Zabil jste tím anonymitu metra a mě potěšil.

Povečeřely jsme a sáhodlouze hovořily na téma život v dejvickém Grossetu…

 …a ne už tak čerstvě posnídaly na farmářských trzích.

Měly jsme zkrátka styl!

* I doma držíme laťku vysoko. Zkrotili jsme (konečně zase) pažit.

Sekání mě baví, je to taková uklidňující činnost s okamžitou vidinou výsledku za sebou.

Začínám vždy v pantoflích s plánem posekat kousek. Končím po třech hodinách s puchýři na obou patách.

Nejde přestat. Nejde se poučit.

Ale je to pěkný.

* Mimo jiné také sklízíme úrodu.

Jahody, ředkvičky a hrášek.

Mrkev se nám nějak zakrněla, špenát jsme zaseli moc pozdě, tak rovnou vykvetl.

Rebel!

Ale jo, jinak máme radost.

Natrhat si každé ráno misku čerstvých jahod, nechat jíst děti z keříku…

* Opět a zas.

Vařila jsem cizrnu na paprice a pokud jste ji tu na blogu přehlídli, tak napravte.

Úspěch sklidila i v širším kruhu rodinném, který není na mé kulinářské pokusy přeci jen moc zvyklý – a to je už celkem závazné tvrzení!

Takže šup – rubrika Receptář a „Cizrna na paprice“.

Recept je původem z Bioreceptáře a i tam je považován za bestovku.

S rýží, s noky, tortilla chipsy – jak je libo.

A když už jsme u těch bestovek…

…ovesná placička k snídani přetrvává.

Už asi druhý měsíc nesnídám nic jiného.

Pouze ovoce obměňuji.

* Krom toho jdu do sebe a sem tam si s dětma ráno zacvičím na terase.

Záda si užívaj, já už míň, protože tento druh cvičení mě moc nebaví.

Nechápu u toho navíc všechna ta videa s nápaditými cviky matek a dětiček, jak jim to společně šlape.

Dřep sem, výhoz dítěte vzduchem, pusa za odměnu, úsměv a 20 opakování.

U nás šťouchání koštětem.

Normálně pode mnou zametaj.

* Trocha dětského vyžití u babičky…

…a jízda na řetízkáči během jednoho z pohádkových lesů.

Druh dětských mecheche akcí, které celkem rádi vyhledáváme.

Ten červnový v Krásné Lípě patří mezi naše nejoblíbenější.

* Pivoně na stole.

Trofejní kousek.

* For Life a Madaga, česká značka kosmetiky, kterou si nemůžu poslední měsíce vynachválit.

Nějaký ten pátek zpátky slavili výročí a nás, zákazníky, pozvali na -25% slevu na celý sortiment, což se neodmítá.

Využila jsem a nakoupila do zásoby.

* Nové přírůstky z HM Home.

Hrníček už jsem avizovala v minulém příspěvku.

Ano, došlo na něj, aby v tom nejel sám, přihodila jsem míchací salátový příbor. Ten se teď v sezóně opravdu šikne.

* Včerejší odpoledne bez dětí jsem využila k prodlouženému odpolednímu výběhu.

Vzala jsem to tentokrát až přes Německo s menší zastávkou na právě zrající maliny.

Neběhá se mi sice poslední dny úplně nejlíp, ale radost z běhu mi to nekazí.

Kochám se.

Tak jo, víc toho dnes nemám.

Loučím se s vámi a přeju vám pěkný prodloužený víkend:-).

Pa!

Ála.)