Jestli něco na září miluju, pak jsou to ranní mlhy.
Působí ne mě děsně romanticky a vlastně i trochu melancholicky – asi že léto končí a čeká nás ta temnější část roku. 
A potvrdila jsem si ji v týdnu, kdy jsem v mezičase vyzvedávání dala rychlou Jedlovku.
Podzim v horách už provoněl vzduch.
Pohled na Ještěd, který ještě netušil, jaká mračna se na něj blíží…)
Včera jsme vyrazili na Vlhošť. Mám to tu ráda, vlastně celé okolí Holanských rybníků a nedalekého Ronova.
Trasa kolem Vlhoště je pro děti celkem pestrá – skály, pískovec a různé průrvy k prozkoumání.
Zmrzlá Áňa, která vypadala v mojí pláštěnce jako vesničan z Minecraftu. 🙂
V týdnu jsme měli štěstí na sérii několika krásných podvečerů.
Úplně nejradši bereme s sebou vyběhat i Zajdu.
Pozorovat, jak sprintuje se svýma dynamitama zahradou a honí děti je prostě topík.
Šimon našel zápal pro basket a hrajeme mezi sebou mini utkání.
Já s Áňou proti němu.
Áňa fauluje, nedribluje a snaží se, já to moc neumim a Šimon to prožívá.
Stejně jako já pokaždý, když mi spadne míč na bylinky.
To si zkuste představit. 🙂
Dobrý den, přejete si?
Aneb takhle se rodí byznys. 🙂
Ještě bych chtěla světu říct: 
…že jsem pekla švestkový koláče…
…šisak…
…několik várek rajčatové polévky…
…lívance…
…a stihla jsem vyfotit i kuřecí na medu s celozrnnýma těstovinama. 
Dneska jsem se proflákali klidnou nedělí doma.
Tento týden mě čeká jedno školení, děti první závody, o víkendu zápas.
Karty máme rozdaný, tak číst, úkoly a hurá do dalšího týdne.
Ať je co nejvíc fajn – váš i náš – a já se budu těšit zase příště!
Ahój!
A:)
Věnec bez kompromisů
Ňuňu
Letmý pozdrav
V tričku
Napsat komentář