Paní…

…klepe se vám pozadí!

Cítím silnou potřebu podpořit všechny ty, jež svazují obavy ze své tělesné nedokonalosti a  nedostatek sebevědomí v tom, aby se začali více hýbat. Dnes jsem si totiž opět vyslechla, jak je nemožné, dokonce prý troufalé s pár(více) kily navíc sportovat.

Mně osobně je třeba strašně moc sympatický, když potkám v lese paní s nadváhou, spíše neběžící než běžící, ale rozhodně paní SNAŽÍCÍ se!

První a jediné, co můj mozek usoudí jako pořebné vygenerovat o této neznámé osobě, jsou pocity respektu, sympatií a vnitřní podpory.

Škoda je, že často díky nedostatku sebevědomí a podpory okolí onu osobu v hlavě sužují myšlneky na to, jestli se jí moc nenatřásá pozadí, jeslti nemá zadržet dech, aby nevypadala tak ufuněně a v závěru ji totálně vykolejí představa, že někdo viděl, jak to toho prudkého kopce nikoliv běžela, ale šla.

Chudák paní tak běhání nesnáší a utvrdí s v tom, že pohyb pro ní prostě není.

A to je omyl! A strašná škoda!

Právě tahle paní totiž pohyb potřebuje jako sůl a ještě víc pak podporu okolí.

A co by mohlo pomoci?

1. Chce to systém a nemít velký oči.

Pokud s pohybem nemáte zkušenosti, začněte tím nejpřirozenějším – chůzí. Seberte psa, ne moc ukecanou a pomalou kamarádku nebo svojí mp3ku a běžte se projít. Svižná hodinka ve zvlněném terénu je čupr. Pro začátečníky adekvátní trénink. Jakmile ucítíte, že se tělo na tuto zátěž postupně adaptuje, choďte více do kopců – ty vás na začátky běhu připraví nejlépe. Jakmile zvládáte kopce a začnete se cítit na běh, najděte si nějaký klidný okruh, na kterém si budete zkoušet běhat svoje první rovinky prokládané chůzí. Úseky běhané postupně prodlužujte a chůzi naopak ubírejte. Uvidíte, že za měsíc běžíte své první tři kilometry. (A zadek se klepe o dost méně)!

 

2. Okolí vás nesmí odbourat, ale motivovat

Nesrovnávejte se s okolím. Maximálně si tak řekněte, že chcete umět běhat tak dobře jako on či ona. To je váš cíl. Místo prostředku zakomplexování a shazování se využijte okolí jako zdroj své motivace.

 

3. Čím horší startovací pozice, tím větší progres

Ano, je to tak. Čím hůře na tom ze začátku jste, tím viditelnější zlepšení bude. Navíc, nikdo od vás nic nečeká, můžete jen překvapit. Vemte si, jaká je oblíbenost obrázků „před a po“. Transformerové, jak já jim říkám, jsou heroizování a obdivování. I vy můžete být transformeři a vytřít tak zrak uštěpačnému okolí. Berte tak svůj současný hendikep pouze jako něco dočasného a udělejte si z něj svoji osobní přednost.

 

4. Neberte se tak vážně

Občas neuškodí se trochu zamyslet nad celkovou myšlenkou zdravého životního stylu. Zda-li je jeho cílem mít zdravé a funkční tělo (byť by to mělo znamenat nějaké to kilo navíc) a nebo mít paži kopcovitých tvarů a místo břicha pekáč buchet. Snažit se být sám sebou, odolat nátlaku společnosti založené na kultu dokonalých těl (která ve skutečnosti tak zdravá být ani nemusí, jak se z fotek zdá). Narcismus vládne světu a nejlepším lékem je nebrat se tak vážně. Vážně:-).

…a když už se nějaká ta nejapná poznámka na vaši adresu někdy objeví, kašlete na ní. Osoba, která vám ji uštědřila zřejmě příliš vysokou inteligencí netrpí, na rozdíl od vás nesmírně uvědomělých!

Zajímalo by mě, jestli se někdo z vás s podobnou situací – tedy že nesportuje z důvodu nedostatku odvahy a sebevědomí – najde. Nebo jestli máte třeba nějaký svůj tip, jak se s tím vypořádat?

Mějte se fajn!

A.)

 

 

 

 

picture