Advent hodně prožívám.
Je to období, kdy mě hodně silně popadá tvořící démon.
A v jeho vrcholné fázi mě nepotkáte bez tavící pistole.
Večery, kdy je doma klid a Šerif spí, mám silnou potřebu seberealizace.
Té manuální, u které vypnu a těším se na konečný výsledek.
Zapálím si u toho svíčku, udělám si čaj a na nic nemyslim.
Stavy na tuponě jsou u mě častým jevem.
Může za to nakumulovaná únava, milión rozdělaných věcí, nesplněných povinností, neuskutečněných nápadů, kojení a tak vůbec. Hlava jede nonstop.
Připadám si jako Ralfík (ze Simpsonů). Ruce si do nosu jako on nestrkám (zatím), ale dneska jsem našla okurku v příborníku mezi noži (zase).
Proto je pro mě realizace něčeho, co má jasně daná pravidla postupu s konečným výsledkem, balzámem na duši. Soustředit se pouze na jednu věc je luxus!
Srdíčko jsem si vylila a teď už krátká módní přehllídka.
Přírodní motivy a materiály se mi fakt líběj.
Z lněné látky vznikly tyto potahy na polštáře spolu s košíkem.
Motiv smrčků já ráda – není k němu třeba moc kreslícího talentu, kterým nedisponuji.
Do košíku letos umístím náš provizorní vánoční stromeček v květináči.
Klasický velký jsem zavrhla, Šerif mobilní by ho zrasoval.
Taky už se chystáte na advent?
Tvoření zdar!
Ralfík:-)
picture
Napsat komentář