Vánoční héktyš!

Pěkný (UŽ!) třetí advent od nás z výšin. 🙂

Je tomu asi tak týden a kousek, co jsem si užila ranní výběh s inverzními výhledy.   V dáli vykukující Hvozd, na který koukáme i od nás z obýváku.  I letos jsme, stejně jako každý rok v poslední listopadový den, odeslali vánoční poštu Ježíškovi.   Pohostili jsme ho hrnkem mléka, perníkem a rozsvítili k tomu lucernu. Šimon si na noc za sebe našel záskok, ale… …kouzlo Vánoc neobejdeš. 🙂Ráno se děti probudily a za mohutného dupotu po schodech se běžely k oknu přesvědčit, že zmizelo, co zmizet mělo a přibylo, v co doufaly, že přibyde – aby už prvního mohly vyprázdnit první kapsičku. 🙂Minulou sobotu jsme se ve třech dospělých a 4 nedospělých – což je na pečení dvojnásobná přesilovka – pustily do vánočního cukroví.

Trojboj linecký-rohlíčky-vosí hnízda dopadl na jedničku. Už to máme za ty roky zmáklý a víme, co od koho čekat – kdo úhledně slepuje, koho nepouštět k válení rohlíčků a v tom největším závěru se v rámci rozpočítaného příspěvku těšit na chlípnou poznámku v platební poznámce – na tom si ujíždíme. 🙂  Dětem toho dne napadla první souvislá vrstva sněhu, kterou si stihly ráno užít, než zase zmizela.   Dějová linka se přesouvá k pozdnímu odpoledni, kdy nás navštívil čert s Mikulášem a andělem – dorazili sice o dva dny dřív, ale na to se peklo neptá. Hřích nespí.

Hlavní je: prošli jsme!:-)  A protože už se nám děti za ty roky čertovských návštěv dostatečně zocelily, vzaly jsme je s babičkou na čertovský expres do České Kamenice, odkud vyjížděl vlak směr Kamenický Šenov – kde se nacházelo zamýšlené peklo s krampusáky a malým doprovodným programem.  Pikaču evryvér.  Z pekla zpátky do nebe a andělské dílny, kde si děti vyrazily přívěsky a namalovaly perníčky…  Hlavně nezapomenout na Barborku – vyběhla jsem pro ní do mlhavého rána a těšim se, těšim. Jestli vykvete, bude to krása!

Vánoční slunovrat a rozkvetlá Barborka v kontrastu s bílem venku jsou pro mě první záminkou k těšení na nový rok a vidinu jara.  V pátek spal Šimon u kámoše (hej, čau, kámo, ahoj, kámo – ano, už!), táta v hale, a tak jsme si udělaly holčičí odpolko.

Vyzvedla jsem Áňu ve školce – s batůžkem, bobama, termoskou a oteplovačkama – a vyrazily jsme na Jedlovou. Vyšláply jsme (já tak 2/3 i za ní) si na vrcholek a dolů sjely na bobech – chvílema tak dobrodružně, že jsme urvaly jednu brzdu. K autu jsme dojely za tmy a to se náramně hodilo – odpoledne jsme korunovaly prohlídkou vánočních stromečků a nákupem popcornu k pohádce. Akorát jsme samou únavou usnuly v osm. Aspoň teda já. 🙂

Absolvovala jsem menší kolečko vánočních nákupů, které jsem proložila 2 zastávkami – procházkou spojenou s návštěvou antiku.  Dnes je třetí adventní neděle.

Děti – až na světýlka – sestrojily celý stromeček samy.

Dostaly volnou ruku a přihodily i nějaký svoje ozdoby ze školy, školky, družiny, Šimon si neodpustil i pár lego ozdobiček. Obecně jsme na dnešek bez plánů, ale plán je ten plán nemít, jen se tu ploužit, ukrajovat plátky biskupskýho chlebíčku, chodit na linecký. rozsvítit si všechna světýlka a mít puštěný pohádky. K adventnímu obědu jsem uvařila polévku z pečených paprik a rajčat a byla famózní.

Schválně, pokud zmerčíte mimosezónní papriky v akci, zkuste. Po o jsem se místo učení šla projít. Napadl tu přes noc sníh a v lese je pohádkově. Dvě hodiny venku, křupající sníh pod nohama a vymrzlý tváře.

Tím se považuju připravená na nový týden.Tak ahoj!

Vlastně spíš:  …lesu zdar! 🙂

Mějte hezký dny a budu se těšit příště!

A.)