Skotsko – díl třetí:-)

Hej hou, ahoj,

je tu poslední díl  skotské trilogie, tak jdem na to:-)

Po scenériích na ostrově Skye, kde jsme, podle mě, vypotřebovali štěstíčko na počasí, jsme z malebné vesničky vypluli hledat tuleně……až po ranní kávě a plátku vynikajícího carrot caku, ovšem že. Ukázali se! A ukázalo se taky, že tak nějak podprahově mám zmatek v tuleň versus lachtan. Každopádně pohybový fond tuleňů je kapitola sama pro sebe a mně jejich neohrabanost a plácání se přišlo vtipný. A přitom se umí potopit až 400 m pod hladinu.  Tady už tajuplný hrad Urguhart u ještě tajuplnějšího bájného jezera Loch Ness. Most Glennfinan z Harryho Pottera. Foceno z místa, kde se dvakrát denně sejde hromada turistů a fotografů čekajících na tento projíždějící vlak. Za mě pocit čtvrtečních akcí v sedm ráno před Lidlem. Masovka.  Večerní doplnění energie po náročných dnech.  A tady už túra části West Highland Way přes Rannoch Moor.

Nástup na tento překrásnej úsek byl fakt drsnej a přesvědčila jsem se o jedné věci. Skotsko nemá ani tak hory vysoké, jako spíš nevypočitatelné kvůli proměnlivému počasí, které není dobré podcenit. Ačkoliv se nám po cestě ukázalo sluníčko, nástup byl brutální mix mlhy, poryvů větru, slejváku, ve kterých stačí dvě minuty a člověk je durch a promrzlej na kost. Tady 18 km v total čvachtacích botech a mokrém outfitu. Ani moje sexy khaki pončo nemělo šanci. 🙂 Poslední dva dny byly na programu dvě metropole: skotský Edinburg a anglický Londýn.

Teď který, že je hezčí.

Za mě rozhodně E.  9hodinový rozchod a toulání se městem bylo skvělý. Město jsem prošla v 30 km trase a stihla jsem všechny z bodů, které jsem stihnout chtěla. Koupila jsem si prstýnek, dala si kafe v kavárně, vyšlápla si Arthur’s seat, prošla Národní galerii i Národní muzeum, botanickou zahradu…  …a večer jsme zakončili poctivým ležákem ve stylové hospůdce. Cvak – noční přejezd busem – Londýn.Letos na jaře jsem tu byla se školou, takže jsem šla tentokrát po místech, která jsem nestihla minule.

A tím byly Tower Bridge a Nothing Hill.  Tower Bridge se mi moc líbí. Stejně jako Big Ben mi přijde, že je ve skutečnosti ještě hezčí, než na fotkách. Krámek Harryho Pottera, kde jsem dětem koupila Bertíkovy fazolky a zlatou propisku se zlatonkou. Londýnským metrem cestuju už skoro jako mazák. 🙂Pozvala sem se na slavnostní oběd ve fancy vegan restauraci. Objednala jsem si kukuřičné lívanečky s avokádem a tofu. Malý, ale výborný.  Jeden z moha božích krámků, kde jsem chtěla žít. A sladká tečka na úplný závěr mýho výletu. A shrnutí?

Bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí jet. Sama.

Ano, našla bych momenty, situace, který nebyly moc o pohodlí, ale na který jsem byla nastavená, a tak mi nevadily (společné spaní v hostelech, dlouhé přejezdy busem, již zmíněné čekání v horách – to mi vadilo nejvíc…). Na stranu druhou jsem se opravdu jenom vezla, všechno – od pečlivě a pestře vybraného programu přes cestu, jízdenky…- za mě bylo rozhodnuto a postaráno. To byla neskutečná úleva, neb sem učitelka a máma. Výměna rolí, zodpovědnosti a vyvíjení iniciativy tak bylo děsně příjemný. 🙂

Dostala jsem hodně materiálů i informací, které bych si sama těžko dohledala.

A hlavně, byla jsem opravdu sama se sebou a bylo mi dobře. Odpočala jsem si ve fyzicky náročných dnech.

A nejskvělejší na tom byl fakt, že sem se děsně těšila domů. On když si člověk takhle vyrazí z kopejtka, uspokojí svoje svobodomyšlenkářské já, dojde mu, že to chvíli stačí a to nejvíc má doma. Mám štěstí, že to rodina podporuje, chápe a mám jejich důvěru.:-)

Cestování má smysl. Nabízí nový perspektivy.

To vidíte sami, jaká sem moudrá. 🙂

Tak jo, ještě poslední foto suvenýrů z cest, díky za pozornost a já se budu těšit zase příště!

Mějte hezký letní dny…

A.)