Ahoj všem,
no, trošku nám připadlo.
Trošku tak, že když jsem ve středu vezla ráno Šerifa do školky, zůstala jsem stát v kopci.
Naštěstí jsem se z té peripetie nějak vyhrabala, dosmýkala to domů a hystericky jsem zrušila všechny hodiny mimo město.
Se mi nedivte, kdybyste měli z dětství tolik napínavých auto-moto zážitků se škodovkou jako mám já se ségrou a mámou, pochopili byste.
Stály jsme totiž často a často jsme i nedojely. A taky roztlačovaly, to byla jó vtipná disciplína.
Co nevyřešil sytič a kde byla i modlitbička na zadním sedátku (bez připoutání) houby platná, nebylo úniku/úspěšného rozjezdu.
Stály jsme. Stejně jako já v tu středu. Sic jen na chvíli, na dědovu nesmrtelnou radu mámě: „Jaruš, přidej víc ten sytič“, jsem si vzpomněla v tu ránu.
Nejvíc nespravedlivý je ale to, že dole ve městě panuje mírumilovná zima s pohodlně sjízdnou vozovkou, tady u nás je situace (v mých očích) mnohem, ale mnohem dramatičtější, takže je mi opravdu zatěžko vysvětlovat mámě, že děti nepřivezu na ptáčkovou, že se bojim jet z (teda spíš do) našeho kopce.
No nic, vyhlásila jsem si tedy soukromou kalamitku tady u nás na kopci a vůz jsem vyměnila za kočár.
Včera jsme tak se Šerifkou strávily dobré dvě hodiny drncáním se po městě.
Celer pro tchyni, do Kauflandu pro kobereček z letáku a Šerifovi zas do Lidlu pro tepláky.
Ten pacholek je totiž vůbec nešetří! Šoupe je jedny za druhými!
Pak je tu ještě záležitost vyzvednutí Šerifa ze školky.
Tam jsem se rozhodla, že bude nejefektivnější, když to sjedem dolů do školky po louce na bobech.
Byla to Šerifčina bobovací premiéra, pro kterou neprojevila ani sebemenší náznak sympatie.
Možná, že to bylo i díky bohaté sněhové pokrývce, díky které jsem ji párkrát vyklopila.
A možná taky ne.
Možná po mně zdědí nelásku k zimě, studeným rukám a promrzlým palcům u nohy.
Jen co jsme se všichni vyvztekali cestou ze školky domů, poslala jsem děti spát a prostřela si novej kobereček.
V kočáru jsme si domů dotáhly i svazeček tulipánů, jakože zimě natruc…
…a já si je dala demonstrativně do středu obýváku.
Aby mi byly při pohledu na zasněženou zahradu pěkně na očích.
Se vší vážností ale musim dodat, že díky bohu za ten sníh.
V zimě sněžit má a alespoň bude voda.
Koloběh přírody.
A kruh se uzavřel.
Mějte se pěkně!
Ála.)
zlásek says
:-)) sytič!
Alena says
…a na jedničku, Jaruš!