Před třemi roky, kdy Aničce byly tři roky a Šerifovi pět, jsem po pěti letech doma s dětma nasedla na autobus do Prahy na přijímačky na FTVS. A tenhle den – jak stojím v Karolínu a latinsky přísahám výměnou za ruličku – jsem si cestou představovala.
Moc šancí jsem tomu nedávala, vlastně jsem ani nečekala, že budu přijatá.
A hop.
Rok se s rokem sešel.
Kovid. Přednášky s dětma z domova. Nemocný děti. Zkouškový. Seminárky po večerech. Trápení s diplomkou. Hrazda. Toč. Výmyk. Přemet.
Ale taky zážitky z kurzů, atmosféra kolejí a vysokoškolského života.
Magistr prostě chutnal jinak.
Roky navíc mu slušely, dodaly váhu a pýchu.
Zkrátka, všechno má svůj čas.
*************
Na promoci se odjížděla z vodáku o den dřív.
Vstávala jsem ve 4,30 a nestihla si nalakovat nehty.
Proseccem v Obecním Domě a procházkou Prahou jsme zakončili mojí vysokoškolskou etapu.
A kdybych si mohla ještě něco přát, tak doufám, že promoci zažiju někdy i jako rodič.
…tak co tu máme dál?:-)
A.)
Hrníčků…
Hepčík
Narozeninový výběh na Malý Stožec
Napsat komentář