Déšť přinesl ochlazení.
Po korsických skoro čtyřicítkách je to pro nás docela změna, ale vlastně jsme za ní rádi.
Doma jsme rozjeli výstavbu samostatných pokojíčků pro děti a po kouskách bychom ji chtěli do konce prázdnin stihnout.
První den po návratu jsem šla na večerní procházku očíhnout rajón a přinesla sem si domů kytici slunečnic.
Truhlíky, který mi spálila vedra, jsem refrešovala a tak trochu jsem tím vzkázala: jsem doma. 🙂
Anička si vybrala k svátku prdící polštářek a vytouženou klapku na oči, se kterou spí celou noc.
A taky jsem vyrazili na maliny. Letos se jim tu u nás v lese daří a jsou veliký a šťavnatý. Sice se už pomalu blíží poločas prázdnin, nepropadám panice a těšim se ještě na ten nemalý kus léta, co nás čeká a který završí nejkrásnější babí léto.
Hezký dny přeju…
…brzy zas ahoj:-).
A.)
Napsat komentář