Tropical days

Jedno velký úúúf.

Série tropických dnů za námi a zdá se, že ještě nekončíme.

Nebudu vám lhát, je to na mě dlouhý a probouzí to ve mně unavenou konhůtu bez jakékoliv invence a chuti do něčeho perspektivního, nápaditějšího.

Už dlouho se mi nestalo, že bych se ráno budila s blbou náladou. Tak tady to mám.

Svou skromnou životní tragédii jsem si ještě pro jistotu pojistila vylitím pitíčka na zrcadlovku, kterou už týden vysušuji a pomalu začínám pročítat recenze případných nástupců. Vlastně jsem si do této doby neuvědomila, jak často fotím a jak moc mě to baví. Zatím tedy fotím na telefon a čekám.

Takže to jen tak, abych nastínila pozadí událostí uplynulých dní, během kterých jsme také ale…

…opakovaně stihli navštívit německé koupaliště.

Opakovaně jsme tam poobědvali pomfrity, alternativně nanuky, dále se vozili na tobogánu, nechali děti protočit v divoké řece a nedbale se stihli spálit. Taky opakovaně.

Šerifův vztah k vodě je obdivuhodně toporný. Nebál se jít dál a pro svůj komfort si dokonce k bazénu donesl ručník a při každičkém jedném cáknutí kapičky vody do očí se jej neostýchal vyhledat a usušit si tu nepříjemnost.

Téhož času si u nás každý den, od rána do pozdního odpoledne, zadělával na pravidelný úpal můj dávný kamarád z atletiky, který tu doslova vypotil základy naší pergoly.

Nechali jsme si přetřít i nejvíce namáhanou stranu dřevěné fasády, což dělalo k poledni na přímém slunci, na hliníkovém lešení 36°C.

Ani necekl.

To si pak člověk přijde jak strašná srágora. 

Nám zbývá dořešit zastřešení.

Přikláníme se k látkovému provedení, ačkoliv by polykarbonát byl asi jednodušším, zato esteticky slabším řešením.

Uvidíme.

Až to celé budu moc doladit truhlíkem a nějakým pěkným zahradním nábytkem, Instagramy puknou závistí:-)).

Dětem jsem dopustila bazének, vůbec je to v něm už ale nebaví a dokonce jsme sklidili první borůvky.

Nahota se jim zalíbila natolik, že mi oblékání dává nyní mimořádné zabrat.

V kuchyni si užívám jednoduchá jídla a čerstvou zeleninu.

Na tarhoňu jsem narazila v Lidlu v oddělení těstovin. Tato pšeničná těstovina, jakýsi větší kus-kus, se, myslím, používá hodně v Portugalsku či jiných jižanských zemích.

Já jsem jej připravila s domácí rajčatovou omáčkou a opravdu chutný oběd do 20 minut.

Stejně jako vychlazený těstovinový salát se zeleninou a masem.

Stará známá klasika, kterou točím už několik dní za sebou a všem nám přijde v parnu k chuti.

Zálivku dělám ze dvou lžic zakysané smetany, jedné lžíce jogurtu, trochy hořčice, soli, pepře, sušeného česneku a pažitky.

Jeden miláček vyžere maso, druhej zas vyprepraruje všechny ředkvičky.

Babičce jsme o víkendu pomáhali se zavařováním okurek, protože proč si ještě nepřitopit?!

Dnes jsme navíc dostali ještě bedýnku meruněk vyžadujících rychlou spotřebu.

Stádium džemové konzistence vonící meruňkami na dálku.

Strávila jsem u nich celé odpoledne, až mi u plotny povylezly křečové žíly.

Myslím ale, že výsledek bude stát za to.

Co rozhodně hodnotím pozitivně, je vydatný odpolední déšť, kterého se nám dostává již druhým dnem.

Přinese nám vždy, alespoň na chvíli, závan čerstva a s ním i trochu energie.

Oslavili jsme ho náležitě šamanským tancem v dešti.

A bylo vykoupáno.

Takže zuby, pyžamo a spát.

Dobrou noc a zítra snad už pravou, to zlomíme!…:-)

Brzy na viděnou.

Ála.)