Abych si uchovala své duševní zdraví v (v rámci možností) důstojném stavu, trávím s Šerifem a kočárem hodně času venku.
Dostalo se mi navíc takového luxusu, že bydlíme přímo u lesa.
Co les dá, já beru.
A pokud umím, zužitkuju.
Třeba na tyto vánoční ozdůbky.
Nejskvělejší na nich je to, že je zvládne každý.
Kdyby bylo Šerifovi o krapet víc, vypustím ho do lesa, aby nasbíral matroš.
Doma ho nechám rozválet modurit.
Válečkem na něj obtisknout jeho úlovky.
Které by následně sejmul.
Nechal by modurit den až dva zaschnout, což by, pokud bude po mně, nevydžel.
Pak už by za sebe nechal mluvit svůj štětec a vodovky.
Nechci tímto poetickým, laciným obratem ubrat ozdůbkám na jejich suprovosti.
Ale neudržela jsem se.
Stejně jako se neudržím s tímto úlovkem do mé sbírky smíšků, chechtálků a tvořilek:
„Posílám kafíčkově vońavé pozdravení“.
Ulovila jsem ho v jedné diskuzi.
A zítřejší ráno začnu rozhodně tak, že si popřeji čajíčkově voňavé pozdravení!
🙂
Hezký večer!
A.-)
picture
Obrázkové:-)
Studenec a Zlatý vrch
Napsat komentář