Zvolna

Ahoj všem:-),

náš podovolenkový týden plyne pozvolným tempem.

Na zahradě nám vykvetl vlčí mák.

Jeden.

Takovej solitér mezi hromadou hlíny, písku a kamením.

Moc dlouho se tam, chudák, neohřál.

Šmikla jsem ho v rámci podvečerní procházky, kdy jsme se vyrazili na louku a spol natrhat kvítí ze zbytků, které nezmordovalo panující sucho.

Dělal mi tak společnost dobrých pár dní na stole v jídelně.

Abych tomu šla ještě víc naproti, tematicky jsem sladila i výběr hrnku :-).

Neskutečně si užívám sezónní ovoce a zeleninu.

Každý den si aranžujeme talíř všeho barevnýho, co doma máme/sklidíme/natrháme.

Lehnem si k němu na zem a zobem, na co má kdo chuť.

Tužíme kolektiv a současně posilujeme imunitu.

Jak výhodné!

Taky jsme zavítali k nám do lesa na borůvky.

Nasbírat kalíšek dá s těma dvěma docela zabrat.

Naštěstí nejedeme na výkon a kalíšek na lívance k snídani nám bohatě stačí.

Mě to navíc neskutečně dobíjí. Sedět na bobku, čuchat vůni lesa a pozorovat děti, jak přirozeně prozkoumávaj terén.

Asi jsem dost romantik.

Ale to vlastně není žádná novinka.

Krom toho všeho máme nový sousedky.

Prostoduché, ale na zabavení naší nejmladší víc jak dostačující.

V týdnu jsme sjeli dokoupit zavařovací potřeby, protože jsem trošku v rauši.

Ale o tom až příště.

Ulovila jsem tam tohoto dvoustěnného fešáka…

…a radost mi udělala i koupě dvou míchacích mís.

V pátek večer jsem se konečně dočkala deště.

Na obloze to bylo dramatický, stejně jako teplotní propad na 10 °C.

Nám je to ale buřt.

Jsme doma a trénujem.

Šerifka se pouští do prvních samostatných kroků a my jí strašně fandíme.

On totiž její bratr byl chodecky dosti napřed. Konkrétně o 4 měsíce.

Lejdy je měsíců 14, a tak si myslim, že už je nejvyšší čas přestat devastovat tepláky.

Prošoupalas jich už dost.

Tak se drž!

Ať to můžem do nejdřív spustit!

A.)