Tak listopad za nás špatný.
Kombinace táhlých rýmiček doplněná o dva výjezdy na pohotovost.
Víc asi k blogové prodlevě dodávat netřeba:-).
V scénářích podobným těmto listopadovým, které mě vždy naprosto vyhodí mimo rytmus, jde o to zachovat co nejdůstojnější večeře, hroutit se výhradně s hladinkou kofeinu a držet si zuby nehty poslední zbytky vlastní sebe – víry, – lásky, – vědomí, – reflexe, -úcty.
Prostě sebe.
Dohnala mě obrovská únava.
Dohnaly mě mé vlastní nároky na sebe.
Nechuť v cokoliv. Tři týdny bez kytičky ve váze.
Prostě sem si tak trošku sama listopadově vyhořela.
Vydala se za zásob, které, naštěstí, snad už začínám pomalu zase nabírat.
Učím se toho po sobě moc nechtít.
A nemít plán, stejně tak pak přílišné ambice.
Je to pro mě nový a čekám, co to spustí.
Každopádně vím bezpečně, že každý „dolů“ vždycky násobí radost z čehokoliv „nedolů“, jestli si rozumíme, a tím pádem můžeme souhlasně přitakat domněnce životní sinusoidy a akceptovat ji jednoduše jako přirozený jev.
#moudrodne
Takže.
Teď už prosinec. A Vánoce bez ambic.
To zní jako plán:-).
Doplněno o kamenné pole na Jedlové.
Otočila jsem se na tomto vrcholu jistě více jak stokrát, ale někdo mi jej zatajil.
Odteď mám nový kochací a snídací flek:-).
Přeju vám pěkný dny!
Ála.)
Když mám chvíli volna…
Byla to hlína
Za každým mrakem jednou vyjde slunce.
Už zas vychází!:-)
(než zasejc zajde:-)).
Bude dobře! S dětma je to prostě takový nahoru dolů pořád…někdy se daří až nad očekávání a jindy je to dlouhá babračka v rýmičkách nakonečné únavě, v pocitu marnosti,. …Pak je potřeba se radovat i z maličkostí a to Vy přece umíte! Krásný advent! A.
Díky za pravdivý a povzbuzující pohled na věc, nemůžu než nesouhlasit:-).