V bodech

* Za poslední dva týdny snad nejhezčí dvě Jedlovky za tuto sezónu.

Vyrazily jsme zrána, po výsadku Šerifa ve školce, a vrcholově posnídaly už lehce po osmé.

Pro mě je to jen s jednou pasažérkou nečekaná oddychovka.

Díky tomu, že nemám kočár, můžu volit strmější cestu na vrchol po sjezdovce.

Doma jsme už kolem půl desáté, takže mám dobře nastartováno už od rána a celý den před sebou.

* Nudlové období.

Série fotek jedné z procházek, kdy Šerif zůstával doma.

Léčba venkem.

Na školkovej bacil ale krátká.

Tim se prostě musíme prosmrkat.

* Máme nasbíraný kaštany.

Ještě nevim, jestli na šplhandu do školky a nebo si svejch pár kil sbalíme a směníme ve sběru za dvacku.

Aby si Šerif poprvé zažil pocit vydělaných peněz v kapsičce a mohl je jít následně probendit do sámošky za maličkost dle svého výběru a bez mojí cenzury.

* Po letošním létě si těch pár pochmurných dní, co zatím proběhlo, opravdu užívám.

Neunavuje mě neustálá potřeba tolik lítat venku, naopak věnuju zase trochu víc času našemu doma.

Zatím příjemná změna.

Víc peču a vařím. Tady zrovna celozrnná bábovka s nakynutým chlebem. Víc jsem z něj nedostala, byl totiž komplet z celozrnné žitné mouky a ta až tak moc dobře nekyne.

* Narozeninovej mrkváč.

Spolu s cheesecakem můj největší miláček.

Letos pravděpodobně poslední z terasy.

* Ranní cesty do školky.

Přes louku dolů a s božími výhledy.

Já si po výsadku dávám s Šerifkou ještě svižný 5kilometrový okruh na probrání se.

A mám z toho vždycky radost. Doma si pak v klidu bohatě posnídám a střádám plány na zbytek dne.

* Šerif a školka.

Spokojený návštěvník, který se vrací domů buď s kozíma nohama a nebo dvěma vrstvama tepláků na sobě. S kaničkou na zadku. Se mi líbí ta svoboda a důvěra, jakou do dětí v rámci oblékání vkládají.

Nejradši má paní učitelku s kulatou hlavou.

Při každé návštěvě okem přeměřuju hlavu každé z nich, která by mohla být ta nejkulatější.

Jinak z něj moc informací nedostávám. Mlží.

* Po skoro dvouleté pauze se vracím k výuce.

Zatím pouze na dvě odpoledne, ale i tak byl první týden masakr.

Přípravy, odvozy, hlídání.

V konečném výsledku to ale zatím hodnotím jako dobrý krok.

Čistě se oblíknout, být v kontaktu s dospělými a hlavně si pak po těch dvou dnech oddychnout a s dobrým pocitem odvedené práce si prostě vážit zase toho svýho „klídku“ doma, který se mi už začal přejídat.

Taková správná rovnováha.

* Pohádkovej les.

Byli jsme a děti si to užily.

Trasa sice na kočár moc nebyla, takže jsme museli v lese často přenášet, ale zvládlo se.

Viděli jsme čerty, takže mám na chvíli zase nějakej ten matroš na dětský vydíráníčko za nečištění zubů a nedojezený zbytky na talíři:-).

Tak jo.

To by asi pro dnešek stačilo.

Mějte se fajn a užijte si zbytek neděle:-).

Ála.)