Přituhlo

Přeju vám pěknou neděli!

Venku začíná jít do tuhýho.

Do takovýhle namrzlý krásy se teď budíme.

Vytáhla jsem péřovky, kombinézy a zbývá už jen obstarat rukavice, který ztrácíme spolehlivěji jak ponožky s gumičkama.

Tím bychom měli být na zimu prakticky připraveni.

Přezuto mám a již začínám být v mírné tenzi z blížící se sněhové pokrývky na vozovce.

Žití na kopci je romanťárna. Dojde-li však na výjezd zúžené silnice, člověku nezbývá nic jiného, než-li se v klouzací sezóně modlit, aby nejel nikdo naproti.

To pak začíná dodrodružství a toho já se v auto-moto světě ráda vyvaruju.

Bude-li zima štědrá, vážně zvažuju svoz Šerifa do školky pomocí sáněk.

Necháme to ještě otevřený, uvidíme, co nám zima letos přichystá.

Včera jsem nechala na mrazu pěkně vyvětrat všechny peřiny, polštáře a čerstvě povlíkla.

Doufám, že všechno živý vnitř pošlo.

První spaní v čerstvě povlečeném a vyvětraném je blaho.

Odpo jsme pak vyrazili do lesa obstarat pár větviček a dalších pokladů na zimní venkovní výzdobu.

Šerifka kráčela osobitým robo stylem, neb střih kombinézky ani jinou možnost nenabízí.

Bylo to legrační.

Střihly jsme si selfíčko…

…já teda dvě…

…a pak jsme se ponořili do tvoření.

S živou výzdobou doma zatím ještě počkám, ale venku jsem už usoudila, že je čas dýně odklidit a pomalu to zimně naladit.

Svázala jsem jednoduchý přírodní věnec z posbíraných větviček…

…a druhou stranu vchodových dveří dozdobila všemožnými dary lesa.

A teď už se jen každé ráno modlit, aby mi to někdo přes noc nepoloupil.

Mějte se fajn a brzy zase tu!

Ála.)