Až do včerejšího dne to s našimi záhony vypadalo, jako bychom se letos chystali zapojit do řepkového průmyslu.
Ostuda viditelná na míle daleko.
A pažit jakbysmet. Bujarý jak Šerifovo rychle rostoucí pačego na hlavě.
Nastolili jsme tomu (alespoň na chvíli) řád, propleli to, posekali a rovnou i zaseli.
Co z toho vzejde těžko odhadovat. Děti sypaly jedno přes druhé, naprosto ignorujíc mé požadavky nastudované ze zadních stran obalů.
Ambiciózně jsme se pustili do výsevu špenátu, rukoly, kadeřávku, hrášku (ten bude asi díky práci dětí všude), dále ředkviček a pro velký úspěch z loňska i mrkve. Nepropleli jsme je, a tak jsme sklízeli jejich miniaturní baby verze.
Těším se, čeho se dočkáme a jestli si budeme moc zase chodit trhat čerstvý špenát k obědu nebo si jen tak venku trhat hrášek a po kuličkách ho špinavýma rukama pojídat.
V mezičase práce na zahradě jsme se posilňovali smůzíčkama (smoothies) a teplou zeleninovou polévkou.
Úplně jsem přes zimu zapomněla, jak příjemnej relax to je a co teprv, když člověk vidí kus práce za sebou.
Mějte se pěkně!
Ála.)
Napsat komentář