Běž k šípku!

Nastalo období, kdy se z žádné procházky nevracíme s prázdnou.

V kočáru mám imrvére nějaký košík na paběrky, protože člověk nikdy neví, že jo. A takový vlašáky, to už je hodnotný úlovek!

Včera jsme vyrazili na sběr šípků, kam chodím už třetí rok.

Nejprve sama s břichem.

Pak do party přibyl Šerif.

A sezónu na to jsme tu i se Šerifkou.

Slušná banda, vám povím.

Abychom si to ujasnili. Chodit s dětičkama ven je občas slušná nasíračka (pardon).

Myslím, že Šerif je vycvičený dobře a na svůj věk ujde hodně a celkem i bez násilí.

Ovšem!

Občas nemá náladu. To se pak načuří a o jeho nevrlém rozpoložení ví (slyší) celá čtvrť.

Dnes toto rozpoložení příšlo nenadále cestou zpět.

Jen co se vyvztekal, protože jsem si opovážlivě dovolila z cesty sejít dřív jak on, nasadil uražený fejs a táhl za sebou dotčeně svůj hák.

Hák je nyní jeho nejlepší kámoš. Hák je lžíce na nazouvání bot z Ikey za 29 kaček.

S hákem můžete všechno. Zaháknete se s ním za kočár. Můžete s ním šťourat do písku. Uvaříte s ním hravě i polévku v kaluži. Mně s ním bravurně stahuje kalhoty profi úchytem za zadní kapsu – a to už jistý důvtip a zručnost vyžaduje, né že ne!

Řeknu vám to na rovinu, hotové Montessori udělátko.

Ale zpět ke sběru.

Chodíme na mou oblíbenou nedalekou louku, kam to sice s kočárem moc pohodlné není, ale šípek je tam zato bio tutovka bez naftových výparů.

Já trhám, podávám Šerifovi a ten hází do košíku. Šerifka na čerstvém vzduchu spí jak Šípková Růženka. Doslova šípková idylka, co?

Doma pak část ještě čerstvého šípku očistím od semínek a nepříjemných chloupků. Omyté a osušené slupky pak namelu na hrubý prášek. Ten používám do smoothies či po lžičce do ranní kaše, chuťově ho tam nijak výrazně necítím. Takto dostanete ze šípku nejvíc vitaminů.

Další část šípku nasuším vcelku, což trvá bez sušičky celkem dlouho, skoro dva měsíce. Na zimu se do ozdravných čajů sakra šikne. Čaj dělám ale i z šípků čerstvých – ty vždycky naříznu, nechám přes noc louhovat ve vodě, výluh ráno přivedu k varu a  zcedím. Chuťově je výsledný čaj jemný, nasládlý a moc dobrý s citrónem – to je pak doslova céčková bomba:-).

S příchodem podzimu se mi zase vrací chuť péct.

Na týden jsem napekla výbornou špaldovou bábovku se strouhanými jablky, vlašskými ořechy a trochou zakysané smetany, aby to nebyla žádná vysušená chudinka.

A fakt že jo!

Těším se z její vláčnosti každé odpoledne. Díky poupravenému složení taky více zasytí, takže pokydnutá bílým jogurtem, podávaná spolu s hruškou či jablkem skvěle splní funkci odpolední sladké sváči po procházce.

A tomu já říkám dabl špás!:-)

A co vy? Chodíte taky na šípek? Máte nějaký svůj oblíbený způsob zpracování, o který byste se rádi podělili? Jesli jo, sem s ním!

Mějte se pěkně!

A.)

picture