Datlový dort a spol

Neděle, už zas?!

Pěkně vás zdravím:-).

Dnes jsme se po propršené sobotě probudili do jasného a mrazivého rána.

Naprostá nádhera!

V pátek přicestoval vánoční balíček z Butlers, do kterého jsem vpašovala dva soukromé kousky.

Jedním z nich tato váza.

Koupila jsem si do ní, jen tak pro radost, cestou v pátek ze školky kytku.

Spíše, než podzimní, letní a barevně ani trochu při zemi.

A tak jsme si tu spolu ve dvou, v čase volném, sobě určeném (a školkou stanoveném) pěkně podomácku zapařily.

Váza a já. S kytkou tři. Při pátečním dopoledni.

Mám tyhle chvíle (sama) doma moc ráda.

Terapeuticky jsem si uklidila (=na oko, pro pocit, nekoukej za roh a do spodních šuplat, hlavně se nepředři).

Stačí mi jedno takto pohodově laděné, nikam a nic nemusící dopoledne a mám nabito. Tak na týden akorát.

Někdy dobíjím Jedlovou či jiným výpadkem v přírodě, někdy se potřebuju na pecku uklidit doma.

Minulý týden jsem v rámci návštěvy čajovny Nobilis prvně ochutnala datlový dort. Po dlouhé době zákusek, který mi učaroval.

Vláčný, sladký a díky datlím má opravdu takovou zvláštní, specifickou chuť.

Jinou.

Nežene to do extrémů, takže si troufám říct, že nadchne i klasiky odrostlé na špičkách a punčácích.

Probrouzdala jsem několikero internetových videí i psaných receptů, postup jsem přizpůsobila domácím zásobám…

…a vzniklo z toho toto!

Výsledek dopadl vysoko nad má očekávání. Vršek jsem ještě zalila karamelovou omáčkou a posypala vlašskými ořechy.

Jediné, co příště udělám jinak, je velikost formy. Buď uberu na množství těsta a nebo zvolím o číslo větší formu. Čím vyšší těsto, tím, logicky, delší doba pečení a tento jsem musela nechat v troubě skoro celou hodinu, aby byl propečený i vevnitř. A to bylo tak tak, každá další minuta by už představovala tragédii připečených krajů.

A to zamrzí!

Pakliže bych se měla pokusit poslat tento pokus dál do světa, a že bych ráda, tak asi nějak takto.

Dvě balení vypeckovaných datlí jsem zalila horkou vodou, přidala lžičku sody a nechala přes noc změknout. Ráno jsem je rozmixovala v jakousi pastu.

V míse vedle jsem vyšlehala třtinový cukr s olejem (cca půl a půl hrnku), přidala vanilkový extrakt.

V další z mís jsem smíchala všechno sypké – cca hrnek mouky (lze dosypat na konec v závislosti na konzistenci), kypřící prášek, špetku soli.

A smíchala všechno dohromady (konzistence těsta viz foto výše).

Pekla nejdříve na 180°C cca 20 min, zbylých 40 minut na 160°C – opravdu ale hraniční čas.

Karamelovou polevu jsem udělala klasicky – rozpustit třtinový cukr (cca 100 g), přidat cca 80 g másla a 80 ml 30% smetany.

Ano, ano.

Žádnej chudáček:-).

Vršek jsem na závěr posypala nasekanými vlašskými ořechy.

A to je asi tak vše:-).

Nesmím také nezmínit další vonící úlovek od Heart and Home, opět vánočně laděný a neméně povedený – tentokrát však červené jablko s badyánem.

Nemůžu si pomoc, ale toto podzimně-zimní období bez rozpálené aroma lampy není pro mě úplným.

Nadgaučová polička už se taky pomalu vánočně chystá.

Přibyl vánoční svícen z Butlers a menší světelná motanice, jakási záruka podvečerního útulna.

Dále.

Na své běžecké trati se nepřestávám podivovat tomuto stále ještě rozkvetlému políčku.

Mráz nemráz, kvete si svéhlavě uprostřed zazimovaného pole. Solitér!

Fandím mu.

A ještě pár podzimních šot(k)ů z dneška.

Ranní mlhavé ztraceno vs. odpolední azuro .

Aneb dvě tváře podzimu. V jednom.

Zde tedy spíše ve čtyřech:-).

A touto čtverkou uzavřu i svou dnešní rozpravu.

Mějte se všichni fajn a zítra hurá do nového týdne:-).

Ejchuchu.

Ála.)