Letem čtvrtkem

Čest všem hospodářům!

Aktuální korona situace není moc příjemná a patrně její průběh spolu s dalekosáhlými následky ještě pocítíme.

Naše děti stále chodí do školky, uvidíme, jak se situace vyvine dál. Zatím moc neplaším a pevně věřím, že se to, byť třeba ne dokonale, ale zvládne.

Hledám pozitiva a chápu tento stav jako příležitost trochu přehodnotit to, jak žijeme. Hodně nevděčně. Hodně pohodlně. Spěcháme a pokládáme mnohé za samozřejmost. Za sebe myslím, že ubírat myšlenky tímto směrem neuškodí nikomu z nás. V míře, samozřejmě. 🙂

Ale teď už odlehčíme.

Dnes ráno jsem si užila jaro výběhem v okolí Vlčí hory.

Hltala jsem jej plnými doušky. Na sebe nezvykle bez hudby v uších. Bylo to dokonalý.

Chce se mi napsat napojení, ale bojím se škatulky přírodní ženy. 🙂

 Zastavení s mým oblíbeným výhledem. A jen co se to venku zazelená, bude ještě malebnější.  Vskutku pestrý okruh.

Krom vyhlídkového punktu měkkými lesními cestičkami…

…po dřevěném můstku k pitné (a současně vyschlé) studánce…  …přes chladné a hluboké údolí… …až ke křížku na sluncem vyhřáté louce, kde jsem se protahovala několik dobrých chvil.   Cestou domů, jen co jsem si v autě přezula své zabahněné tenisky, jsem sjela obstarat na hřbitov materiál do jarních květináčů.

Malinko jsem podcenila situaci s přepravním materiálem, a tak mi ochotný pan zahradník propůjčil své kolečko.

Na nakloněné rovině podél náhrobků jsem vyklopila svrchní část svého nákladu, což trochu zamrzelo, ale zbytek cesty k parkovišti už proběhl hladce.

Zítra či o víkendu mě tak čeká trochu té okrasné zahradničiny.

Dnes jsem poprvé sebrala odvahu nahlédnout do našich záhonů. A čekalo tam na mě překvapení.

Naše minové pole, které jsme vyseli s dětmi na podzim, se probouzí k životu.

Jako první tedy krokusy. Odpolední svačina po návratu dětí ze školky (zpravidla kombinace vitaminů a něčeho na přilepšenou). 🙂

A moje přilepšená, neb den je ještě dlouhý. 🙂 Cestou pro ně jsem se trochu zapomněla ve městě a přitáhla domů s umělými tulipány a trochou toho nádobí…ehm.  Odpolko pak jeden velkej freestyle.  A k večeři dnes padl los na kulaté cukety.

Naplnila jsem je kus-kusovou směsí, která čítala všechno možné i nemožné, totiž vydlabané vnitřky cuket, sušená rajčata, uzené tofu, ředkvičky, brokolici, květák – to vše orestované na cibuli, dochucené česnekem a kořením na grilovanou zeleninu.   Takto nadívané jsem je pekla v troubě cca 40 minut na 180°C – měkké byly akorát na skus.

Doplnila jsem ještě o kousek bílkoviny – každému, jak má rád, aby nás to trochu víc zasytilo.

A za mě jo. Bylo to moc dobrý – cukety jsem dělala takto poprvé a rozhodně ne naposled.

A ještě trochu toho pylového elixíru……a můžem jít spát! 🙂

Dobrou noc!

Ála.)