Update

Jedno velké ahoj od nás! 🙂

Apríl jakoby předběhl březen a my si díky němu teď užíváme rozmary počasí v plné parádě.

Všechny tyto tři fotky se mi podařilo vyfotit během jednoho dne.

Ráno v mlhavém stylu Jane Austen.

Které se rozjelo v poledne hodné pokusů o tvorbu mini sněhuláků.

A zakončilo jej odpoledne říkající si o prvního letošního pěňáka z terasy.

Jakoby se vůbec nechumelilo. 🙂

My zatím tedy ještě raději převážně v teple domova, zpoza oken.

 S tulipánem na stole. Ehm.

Vlastně většinou spíše asi nějak takto.

V doupěti. 🙂

Jedno víkendové dopoledne jsem se stihla podívat za holkama do Liberce a prošla si přitom své vysokoškolské trasy.

Tato doba ve mně zanechala zjevně hodně emocí a ráda a často na ní vzpomínám.

Čas totiž tupí i taková zvěrstva, jako byl třeba zápočtový kotoul na kladině. Nebo anatomie. Musculus sternocleidomastoideus umím vyslovit a lokalizovat i nyní.

Dál. Téma pytlíky.

Začínám se učit nakupovat s jejich látkovou verzí.

Ségra mi jich pár na zkoušku ušila, takže se dá říct, že jsem zase o kus víc eko hospodář. 🙂

Asi to ještě chvíli potrvá, než si zvyknu a zajedu logistiku pytlíků, aby byly po ruce vždy, když mají. Asi tento zero waste styl nikdy nedotáhnu do puntíku, ale mám za to, že každá menší změna, každej igelitovej mínus pytlík se počítá.

Tak na co nejvíc platnejch pokusů!

A! Přiloudila se mi tam zas a rozhodně stojí za komentář. Moje karamelová neřest, současná stálice. Čtverečky záchrany, jak říkám.

Jestli jste tuto kombinaci ještě nezkusili, doporučuji hbitou nápravu. Křupavé kousky sladkého karamelu v kombinaci s hořkou čokoládou a pomerančovým aroma je nebe. A to jsem co se týče čoko experimentů celkem konzerva. 🙂

A u sladkého zůstaneme.

Tento týden jsme jeli na jarní jahodové vlně. Nejvíc asi děti – ty tuto retro klasiku milují – piškot, pudink a jahody (+ trocha rumu v pudinku pro nás velký, cha chá!).

Po návratu ze školky se sbíhají ke stolu jako ke krmítku. A dokonce chvíli nemluví! Oboustranně výhodný koláč.Zkouším nová klíčící semínka.

Ta stávající od Sonnentoru mi už došla, tak jsem sáhla po mungo fazolkách, ječmenu a pšenici.

Mungo fazolky vyklíčí za dva dny, takže je směle přidávám, kde mi to jen projde.

Konzervativní části rodině na tajňačku přiklápim do sendvičů, sobě po hrstkách kamkoliv – do salátů, do příloh…bez zábran.

S brokolicí to taky nemám doma úplně jednoduchý. Jediná úprava, která mi projde bez komentáře, jsou brokolicové placičky.

A protože jsem doma měla jednu hodnou okamžité spotřeby, placičky a lá bramboráky byly jasnou volnou. 🙂

A řepa!?

Pečená a zasypaná balkánem, dozdobená vlašskými ořechy – tak ji mám moc ráda. 🙂

V rámci jara dávám zase na chvíli zelenou smoothies.

Čím brčálovější, tím váženější. 🙂

Vždycky před během příjemně nakopnou. A přidají i na jeho váženosti, mi tak přijde.

Dnes jsme šli s dětma za azurového počasí procházkou k babí na oběd.

Zde jsem zanechala zbytek družiny a přes Hrádek a Špičák doběhla domů.

Uf, uf, kopec, kopec. Uf.

Cestou jsme ale udeřili na kočičky a pár si jich natrhali i domů do jarní vázy.

Sněženky, kam se podíváš.

Krásný čas toto.

Co mě čeká v dnech nadcházejících, je asi víc jak jasné.

Studium teorie výsevu a následná praxe, prokoušu-li se k ní. 🙂

Jistí to tyto dva obří květináče, které plánuju osadit jarním mixem, jen co jej v týdnu pořídím.

Má být totiž poměrně teplo a hezky.

Má nejzamilovanější doba roku je tu.

A to je pro dnešek vše.

Užívejte dnů a buďte zdrávi!

Brzy opět. Zde. Na shledanou.

Ála:-)