…a já zas konzumu:-).
Hamižním nádobí o sto šest a zásobuju jím svou vitrínu k prasknutí.
Přerovnávám svůj oltář co chvíli a jsem na tu sbírku motýlů pyšná.
Úchylka?
Bez debat.
Co s tím?
Nic.
Plánuju pokračovat v expanzi a dál si denně vařit kafe do hrníčku podle nálady.
Okolí svou sbírkou poskytnout záminku k trefným ho-ho-ho poznámkám, manželovi zas spolehlivé tipy na dárky a kamarádkám nadále servírovat kafčo v šálku o souhlasném podšálku a ladícím dezertovým talířkem.
Mít svou sbírku porcelánu je asi krapet oldskůl.
Disponovat takovým bohatstvím před třicítkou a orientovat se ve všech Mynte kolekcích zas trochu společenská sebevražda (mezi mými vrstevníky bez debat).
Ještě, že Kofola to vystihla – když je miluješ, tak není co řešit.
Vitríno, otevři se…
…a venku tematicky úplný vitrínový počasí.
Si to představte!
A.-)
Pomalu, ale jistě…
Ježiš taková krása! Úplně vás chápu, nejste v tom sama 🙂 Mám úchylku na Villeroy Boch porcelán, jenže ten je bohužel nekřesťansky drahý…ale jednou budu mít také takovou vitrínu. A budu tam mít vánoční i velikonoční kolekci. Až vydělám ten milion (nebo manžel,že?) :-)))
Haleluja, takže v tom nelítám sama!:-).
Jinak já radši za tyhle věci utrácim ze svýho, jednak nemusim nikomu mlžit ceny a druhak by to nedělalo vůbec dobrotu:-)