V týdnu jsme se vydali na Střední vrch, který patří mezi má nejoblíbenější místa tady na severu, byť není až tak známý, třeba jako jemu podobný Klíč.
Parkujeme vždy u základní školy, odkud jsme se i vydali, tentokrát ne po modré, ale rebelsky rovnou po neznačené, na rozcestí pod vrcholem.
Zde jsme si za úplné samoty a ticha poobědvali každý svou krabičku – k ní pak třistašedesátkový výhled do okolí, a nejvíc ten na stolové hory v Německu – to je na Michelinskou hvězdu. 🙂 Slehnout jsme si nechali při sestupu na odpoledním slunci během krátkého odpočívacího okýnka…
…kde došlo i na dezert. Tic tac s nápisy mi učaroval, valila jsem nad touto novinkou zrak! 🙂 U rozcestí nad Riegrovou jeskyní jsme se (jednohlasně) domluvili, že máme dost sil si výlet protáhnout a dojdeme se podívat na nedaleký Pustý hrad, totiž jeho zříceninu. Rozcestník sliboval max čtvrt hodiny cesty navíc, a to se neodmítá.
Jenže, já jsem…
…netrefila zatáčku o jednu a místo na Pustém hradu, jsme vyšli u tohoto vyhlídkového bodu, který jsem později dohledala na mapě jako Herdstein.
Cesta chvílemi nebyla moc cestou, ale z objevu jsme měli radost! Šerifa tyto dobrodružné výstupy strašně baví. Aňu baví se na ně vynášet u mě „na koni“. A mě zas bavěj ty výhledy.
Každej to svý!
Tak výletům zdar – brzy snad s další inspirací, snad přijde někomu z vás vhod.
Ála.)
Napsat komentář