Děčínský Sněžník a Libouchec

Stačily dva propršené dny s dětma doma na to, abych v úterý ráno s ranní poúplňkovou bolestí hlavy zavelela, že né, že zlobení stačilo, a vyrazili jsme směr Jílové.

A ono to zase zafungovalo.

Vypuštěním z auta se rázem mění chemické složení v týmu. Klacky, ehm, pardon, pistole do rukou, příslib vrcholové zmrzky a jsme zas vyladěný.

Tentokrát jsme se naladili směr Děčín, přesněji řečeno na Děčínský Sněžník, odkud dále do vesničky Libouchec, kde jsem nám vytipovala cíle dva: zámek a hrobku rodiny Botschen.

Děčínský Sněžník.

Sympatická stolová hora, tak akorát ve všech možných aspektech na pohodový výlet pro děti.

Okruhem přes Drážďanskou vyhlídku, zpět dobrodružnějším terénem po červené, aby nebyla nuda.

A hlavně ty výhledy!

Všude.

Stolové hory v Německu, Středohoří s Milešovkou a nebo naše Lužické hory s nezaměnitelným Klíčem.

Tohle všechno už já dokážu poznat. Nevim sice, proč je to zrovna tím směrem, jakým je, orientace stále bída, ale tvary mě vždycky zachráněj. 🙂

Všude kolem kvetoucí vřes a jeřabiny.

Trochu už nám to začíná zavánět podzimem.  Komentované prohlídky zámku je třeba si dopředu domluvit, nám ale zatím stačí projít okolí…  …ve kterém se, hned za zámeckou zdí, odehrává prostorné a úplně prázdné hřiště pro děti, kde jsem děti nechala dovyplýtvat zbytek sil.  Před cestou zpět jsme ještě navštívili hrobku rodiny Botschen, která se ukrývá v lesíku za vsí a ve tmě bych sem asi moc nechtěla. 🙂  Přeju vám pěkný dny, pravděpodobně někam poblíž vodních zdrojů.

Bude pažák.

Uf, uf.

:-).

……………

Ála.)