A je posekáno

Pěkně vás tu zdravím!

Dneska jsme se po dlouhé době probudili do deštivého rána…

…a je to neskutečně svěží.

Vzduch, tráva…

…a i moje záhonky.

Těm chodim každé ráno, ještě v košili, nadělit pořádnou dávku zálivky.

Zatímco zalévám, děti na mě funí za okny.

Šerifka je profi stalker, ta by mi ani těch 5 minut duševní hygieny nedopřála.

Je to fakt krása. Mít možnost vyběhnout ven a zahnat tím ranní mrzení z brzkého vstávání našich dětí.

A protože bychom se měli podle předpovědi dočkat deště i v dnech nadcházejících, bylo třeba zkrotit bujarý pažit, než pod dávkou vláhy doroste do nezkrotné výšky.

Jen co jsem po půl hodině rozlouskala všechnu potřebnou kabeláž, hodila jsem jedno z dětí (to lehčí) na záda, vyčesala pracovní drdol a pustila se do sekání.

Šerif byl zrovna lupič, tak pobíhal kolem a dělal, že ho honim.

Za dvě hodiny a kousek bylo posekáno a mně se dostavil pocit podobný tomu vrcholovému jedlovskému.

Jakože za sebou vidím kus práce. To mě baví.

Ale to ještě není vše. Hospodařim na vícero frontách…

Díky pravidelné zálivce jsem se dočkala první sklizně!

A věřte nebo né, sklidila jsem první špenát.

Každý den utrhneme jednu menší mističku a pojídáme ho – většinou za čerstva.

Přihazuju ho všude, kde se dá.

Nejčastěji skončí v našich obědových talířích, které vypadají většinou nějak takto – mix všeho, co dům dá.

Tady jsme konkrétně dojídali květák na způsob mozečku spolu s křupavými batáty.

Večer jsem ještě stihla šoupnout do trouby cheesecake…

…a zahěhnout si na louku pro kytku.

Tím jsem jako hospodář měla splněno a teď už si vychutnávám výsledky své práce.

Popíjím kafe, s kytičkem na stole se koukám na (téměř) golfově střižený trávník a přemýšlím, že se do ledničky otočím ještě pro jeden kus dortu.

Takhle mě ten život fakt baví.

Tak ať baví i vás.

Mějte se prima!

A.)