Běž, Forreste, běž!

Pes Forrest.

Naše dvoutýdenní atrakce pro děti.

(A mě).

Rána nechávám venčit děti, večery ho proháním já.

(Asi spíš on mě).

Konečně mám pořádnýho parťáka, co drží krok, zbytečně moc nemluví a trpělivě mě nechá vyfotit všechno, co mi padne do oka.

Běhat vyrážíme každý večer.

Moc si tyhle chvíle užívám – připravím večeře a předám uspávání do rukou táty.

Končím tak den anarchií, příjemně zrelaxuju a vlastně i trochu odpočinu od nonstopky kolem dětí.

Rána už máme taky najetý – holiny, vodítko a venčení na louce s otočkou zpět u vlašáku dole.

Krásný věci tohleto. Předevčírem jsme to naše večerní toulání trochu protáhli a vyběhli si na průzkum přes kopec za hranice…

…až ke křížku na vyhlídku Grosser Stein.

Těžký nohy, vůně letního večera a ticho.

Takhle jsem nejvíc spoko…

…a ještě vlastně taky takhle:-).

Mějte se pěkně!

Ála.)