Nám jo. A jak!
Nějakej ten pátek už tu hospodařim, ale takovou větrnou smršť nepamatuju.
Jejím následkem jsme už druhým dnem bez vody.
Začínáme se trochu lepit a myjem si zuby jako správný trempíci pod čůrkem z PET flašky.
Jezdíme je plnit dolů k babičce a dnešní ranní čaj proběhl z perlivé vody.
Krom kohoutkové vody dostanem u babí i polívku, která je pro nás nyní díky obsahu tekutiny háj sosájety pokrmem.
Aspoň omrknem sněženky a vyprdíme se cestou ven.
Ještě tak den v krizovém režimu a Šerifky zadní rozcuch už nebude rozcuch, ale ofiko dred.
Socky.
A že nepřehánim!
Ležák před naší bránou, aneb „překvápko nedělního rána“ nechť je mi důkazem…
…a stejně tak i náš včerejší profesionální zákrok opravy střešních tašek.
Romantika ve dvou.
Podržtaška a Opravtaška.
Víkend jsem sice plánovala trochu akčnější, příště už ale budu při vyslovování přání trochu konkrétnější, abychom zas neskončili na střeše.
…chtěla bych napsat že jó, že i tohle počasí má zpoza oken něco do sebe.
Ale ne, nemá!
My už dávno totiž přemýšlíme v jednovrstvých outfitech, v sandálech bez ponožek a tajně si dokonce i myslíme na první vrstvy opalovacích krémů.
No nic.
Snad jste prožili předešlé dny bez újmy.
My věříme v lepší zítřky a těšíme se na koupel.
Mějte se fajn a brzy opět tu.
Ála.)
Napsat komentář