Hodina…

Nikdy jsem nebyla příznivcem časových posunů.

Teď to platí stonásob. 

Šerif je zmaten. 

Mé dny jsou zmatené také, vstávání kolem 4. ráno je nová výzva.

Dneska je to přesně rok, co jsem se stala tetou.

Se ségrama jsme pojaly oslavování po našem a vyrazily směr Jetřichovice – Dolský mlýn.

Ségra v růžovém se chystá na průvodcovské zkoušky, takže jsme to měly i s výkladem. 

S pověstí, podle které se synek mlynářů vydal do světa, kde zbohatl. Po návratu ho vlastní rodiče nepoznali a s vidinou získání zlaťáků ho zabili. Potom, co se od sousedů dozvěděli, že se jednalo o jejich syna, matka se oběsila a otec utopil (možná jsem to otočila a dost možná i popletla). Od té doby tu údajně řádí jejich duchové.

Cestou jsme míjely studánku a procházely pod 150 let starým smrkem.

Dnešek za mnou. 

 Víc takových!

Honzyši, kuku jeden, tak ještě jednou všechno nej!

A.)

picture