Já na tom dělám, já na tom makám!

Moji milí, s blížícím se červnem se nemilosrdně blíží i můj týden školy v pikantním složení – a já si jej dovolím seřadit pěkně od nelibosti – gymnastiky, atletiky (je mi líto, ale skok o tyči, prostě), sportovních her a plavání.

A protože se zatím zdá, že profesóři z fyzických zápočtů vzhledem k pandemii a omezením trénování nesleví ani o píď, píďulku, oprašuju pohybové vzorce ze svých bakalářských let (7 let, pane Bože!).

Jako starý železo si ještě nepřijdu, byť mi v levym koleni občas už zavrže (změna tlaku, rozumíme si), mírnou rez již na sobě pociťuju. 🙂

Usínám u skript lehce po osmé. Děti se na mě chodí koukat.

Z hrazdy si nosím domů modřiny, což je jedna velká nostalgie na druhák/třeťák. Zadní stehno jedna veliká kvalitní podlitina a každý následující den po cvičení si piju svoje hrníčky kávy třesoucí rukou. Letová fáze v podmetu stále v nedohledu, zato toč vzad někdy roztočim s vášní takovou, že už se zapomenu zastavit. A špičky místy až odrzle nepropnuté. 🙂

Jinak pokračuju v kondičním běhání rovinek u nás v lese, tam se, až na střídající se listnatění a opadávání stromů vlivem ročních období, nic nemění.

Odpočinkově pak prokládám tyto aktivity chůzí. Tu mám ze všeho nejradši. Výhledovou až nezdravě moc. Za tu bych měla v indexu za jedna. 🙂

A pak taky samozřejmě doplňuju.

Nevyplácí se na to při zvýšené zátěži dlabat, podepíše se to pak na únavě, horší regeneraci.

Dneska jsem doplnila zásoby chybějících chuťovek. Třeba báječných pohankových palačinek od Probia, neomrzitelným falafelem z Dmka, ale i starou dobrou klasikou – jablečnou přesnídávkou, nebo křupavýma křížalama s sebou na výlety.    Heleďte, půl osmý.

Víme, co to znamená, ne?!:-)

Tak pozvolnou dobrou a pěkný víkend mějte!

Sportu zdar!

A.)