Ta paní, co cvičí na zahradě přemety

Tak přesně ta už přemety na zahradě docvičila.

Zkouškové už jde do finále, ale já svý velký, největší finále mám za sebou.

Včera jsem si nařídila budíček na 3,20 a za tmy tmoucí se vydala nekonečnou linkou Varnsdorf-Praha pokusit své gymnastické štěstí.

A ono jo. Stálo při mně. Po dvou hodinách udřených oprav a ladění přemetů a podmetů a taky rondátů zaznělo konečné: máte započteno.

Nemohu se hýbat, ale těžko vám svedu slovy popsat, jakou úlevu cítím.

Že už nemusím jezdit trénovat hrazdu do tělocvičny, že už nebudou puchýře, ani nohy plný modřin. Že už mě každý večer nepřepadne výčitka, že sem na zahradě nezkusila dostatek přemetů. A taky se mi už nebude zdát, jak se rozbíhám na skrčku a zapomenu tam ruce.

Spadlo ze mě obrovské břímě.

Moje milá gymnastiko, jsi krásná.

Ale jen co se naučím na zkoušku, na tu teoretickou a poslední tohoto ročníku, ukončím náš toxický vztah. 🙂

Místo činu: Nosticova hala 2.srpna 2021.

 Oslava obřím latté a medovou kouličou ve Starbucks. Malostranské náměstí. A ještě ze základny.  Odkud si vždycky po zkoušce jezdím pro odměnu – žánrově bez změny – opět latté jak fík – ale s výhledem na Divokou Šárku. Nevim, jestli je máte taky, ale já si na každé z tras vybírám svá kochací místa.

Toto je mé druhé v žebříčku a je to Novozámecký Rybník u Zahrádek, kde jsem se díky semaforům mohla hezkých pár minut kochat.

A tím vám přeju hezký úterý.

Vaše paní, co už na zahradě přemety necvičí.

(Založeno na pravdivém svědectví kolemjdoucích:-)).

A.)