Jarňáky na Pálavě zažíti

…navážu-li na svůj předchozí příspěvek, nacházíme se někde na trase Kutná Hora -> Mikulov, kde už na nás čekalo ubytování, které jsem bookovala pár dní předem.

Apartmán s názvem Appartements des Merveilles zařízený do Provance stylu se mi zalíbil na první dobrou, a tak nebylo nad čím váhat. Vlastní kuchyň, 100 metrů od Billy, 10 šouravých minut od centra, podzemní garáž, televizka na večerní pohádky, tichá čtvrť – co víc si přát.   Tady už první ráno s domácí bábovkou a střádání plánů na začínající den.  Pavlov nelze při návštěvě Jižní Moravy ignorovat. Díky pavlovským vrchům vlastně ani přehlédnout.

Mně zaujal i zdejší podzemní Archeopark, který je otevřený bohužel až od dubna, takže námi prozatím neprozkoumán.Procházka po vršcích na zříceninu Děvičky s kouzelnými výhledy – takové trochu Středomoří v kulichu a zimní bundě, protože byť slunečno bez mráčku, větrno a teplotně ještě při zemi.   I tak už jsem ale dychtivě vyhlížela cokoliv kvetoucího, protože první pokusy o jarní barevno zde místy již nesměle probíhaly. V listnatých částech trasy jsme míjely bohatá políčka sněženek.   A vrcholky poseté nedělními předobědovými turisty.   Kterými jsme byli vlastně tak trochu i my:-). K poctivému domácímu zeleninovému vývaru jsme usedli u Sousedů, pavlovské bistro-kavárno-vinárně s obchůdkem s místními specialitami. Odpolední těžkost nohou děti zaháněly stavbou bunkru a vlastně bylo pěkný, jak samotná změna prostředí a nové, dočasné bydlení je pro ně zážitkem. Tady zvítězilo na první čáře jednoznačně schodiště a podzemní garáže v těsném závěsu. Ty z nějakého důvodu fascinovaly.  Mně se tak v jednom odpoledni podařilo vyjít na procházku města. Prošla jsem si mikulovské uličky, zámecké terasy, Kozí Hrádek… …a strávila pěknou chvilku v kouzelném knihkupectví, odkud jsem si přivezla domů malou knižní radost.  Tady už lovci západů při svém prvním pokusu o městský západ.

Zatím jsme sbírali pouze ty v přírodě a o samotě, tentokrát tak poprvé městská verze.  A nezklamala! Až jsem se z tý krásy a ze života obecně zase trochu dojala. 🙂 Mým apartmánovým žolíkem se stal kapslový kávovar. Každé ráno jsem si i přes vtíravý mráz dopřála lok, dva horké kávy s výhledem na zámek. Taková trochu snobárnička (ve vietnamských kroskách:-)).  A ano. Nevynechali jsme samozřejmě ani lednický areál. Tím, že byl všední den a stále ještě nezačala sezóna, měli jsme zahrady téměř celé pro sebe, což se tu jen tak nepoštěstí.  Přes skleník….…až k velkolepému minaretu.  V nedalekých Čejkovicích jsme navštívili Sonnentor, kam jsem se chtěla podívat už dlouho. Obhlídnout bylinkové zahrady, porozhlédnout se z přilehlé vyhlídky Na výsluní a dát si čerstvý čaj v kavárně.    Venku to zatím předsezónně spí, ale nebude dlouho. 🙂 Ulovila jsem si domů pár radostí, mezi nimi propolisové kapky a semínka na klíčení – mungo fazolky spolu s řeřichou. A tady už vycházka na Kobylí vrch. Který se mi hodně, hodně zalíbil. Nerušivý koncept uprostřed vinic. Svěží, vkusný, nápaditý.  Poslední večer jsme si došli na večeři do mikulovské Drogérky, kde jsme si zahodovali pod medúzími svítidly.   S makronkou, jakože sladkou tečkou za naší malou milou jarní dovolenou. Cestou domů nás vyprovázela asi kilometr dlouhá síť husích formací. Ale fakt jako hustý to bylo.

Jak říkaly děti.  Tak. Pračka pere, plotna žhne a nás ve zbytku prázdnin čeká jarní úklid domu, šatníků a třídění hraček, které bych chtěla probrat a věnovat uprchlickým dětem.

Umyju okna (!!!), připravim jarní výzdobu, půjdu se proběhnout a třeba už i vysadim špenát.

Tak zatím a brzy opět navi!

A.)