Kutnou Horu míjeti

Jarní prázdniny.

Letos vlastně poprvý, kdy jsme se Šerifem oba školou povinní, a tak se musíme studijně-pracovnímu harmonogramu roku nově podřizovat, což je pro mě oproti mateřský novinka na trhu:-).

Lyží se nám nezachtělo. Spíš než po sněhu zatoužili jsme po sluníčku a teplu, ale na zahraniční úprk jsem si teď prostě netroufla. A tak vznikl kompromis – vyrazili jsme na jih jihu, totiž Jižní Moravu.

A abychom nezaplácli den samotnou cestou, napůlili jsme ji návštěvou Kutné Hory.

Ráno před cestou ještě rychlá snídaně, abych stihla dobalit poslední kousky a hlavně…  …hlavně usmažit oficiální pokrm zahajující českou dovolenou:-). Prvním bodem kutnohorského programu Muzeum lega.

Tady vím, že by chtěl Šerif žít.  Krom dvou pater obdivuhodné sbírky pana Křečka jsem obdivovali jedinečný model chrámu sv. Barbory z 50 tis. kostiček lega a zahráli jsme si kvíz o diplomy.   Já jsem pak při procházce městem hlásila každý spatřený krokus.

Nejvíc bylo fialových, pak žlutých a nejméně bílých.   Krásná sv. Barbora, fotograficky těžko uchopitelná.  Zahřát na kakao a malovaný latéčko jsme se stavili v moderně zařízeném Kafírnictví, kavárničce na náměstí.    Závěrem pak bobová dráha.

Vypůjčili jsme si dvojboby a zatímco první jízda velmi vlažná (místy jsme s Aňou opatrností stály), u druhé jsem již vycítila místo záběru brzdící páky a ty další už byly nefalšovaný kokosy na sněhu. 🙂

Hen-hén. 🙂Tak.

Taková byla naše půldenní Kutná Hora.

Krásný město s pro mě mírně pražským nádechem.

…tak už páčko, sejdeme se v Mikulově..:-)

A.)