Mých 180 + 6 minut…

..anarchie:-)

Vstávám do mínus desetistupňové tmy.

Oblíkám Šerifovi 6 vrstev, téměř ho mumifikuju a vyrážíme po skoro douměsíční pauze do jesliček.

Jakmile proběhne výsadek, začíná mi 180 minut anarchie, které hodlám vyždímat do poslední minuty.

Jen co dorážím domů, pípají mi zprávy reportující současné dění v jesličkách.

Šerif si nasadil korunu a šilhá.

Pečuje, přebaluje a vozí panenku.

Jsem v klidu.

Teda jen chvíli, konkrétně do té doby, než přijede pošťák s narozeninovým balíčkem.

Uvařím si čaj a nedočkavě rozbaluju kousek po kousku.

Všechno si vyrovnám a dopřeju si ještě pár minut materiálního a povrchního štěstí.

Po Vánocích mě vždy chytá oživovací nálada a vrhám se barevných obměn u nás doma.

Tentokrát jdu do růžové.

Mám nové svíčky, povlak na polštář, talířek a vázičku.

Abych nezanevřela na praktičnost, přála jsem si další koš – a opět na hračky.

Je celkem bytelnej, myslím hnedle na Šerifa, jak se mu bude líbit, až ho do něj dám a povozim.

Využívám klidu, chopím se vysavače, mopu, protiprachového spreje a dopřeju si menší uklízecí rošádu. Pouštím si k tomu po sto letech Rihannu a cítím se rošťácky. S mopem v ruce.

Vždy, když se otočím, věci jsou na svém místě.

Nevěřím.

Beru foťák a musím všechno vyfotit, abych se odpoledne mohla podívat, jak má chvilková nadvláda vypadala.

Ještě uvařím nějakou rychlovku a vyrážím pro Šerifa.

Dávám si dostatečnou rezervu, abych si mohla cestu protáhnout přes les a pokochat se zimní nádherou.

Výrazně se bořím i na celkem stabilní cestičce – kvalita sněhu není na vině. Na sobě mám pořádné módní peklo – pyžamové kalhoty a kozačky. Doufám, že nikoho nepotkám.

Strašně moc se mi nechtělo nahoru do schodů pro normální kalhoty.

Srnku můj outfit zřejmě zaujal, mě zas její kolečko soli ukořistěné v krmelci – čouhající provázek vypadá, jako by poslouchala empéčko (MP3, jak moje máma říká).

Mám zážitky!

Mých 180 minut je u konce – dnes jsem dokonce o 6 minut přetáhla!

Vyzvedávám již oblečeného a připraveného Šerifa a jdeme domů.

Šerif přes čepici nic nevidí a několikrát padá na zem.

Doma už na nás čeká kuřecí na másle s bramborovou kaší.

Na mě, na Šerifa a tátovu večeři.

A dnešní poselství?

Nikdy v životě jsem si nedokázala tak moc užít času pro sebe a vážit obyčejných okamžiků všedních dnů.

Zkuste to také, je to strašně moudré a príma!

A.)

picture