Párty hárd

Vzali jsme kalendář a někde v půli cesty mezi dvěma daty, které pro mě budou mít už nadosmrti speciální význam, jsme to odšpuntovali.

Šerifovy čtyři a Šerifčiny dva zběsile letící roky.

Shrnout to asi nelze. Jsou dva a každej úplně jinej.

Šerif je poslušnej. Narodil se přesně v den termínu. On dokonce i podle pravidel zlobí.

Když se chce vyčůrat do vany, říká směrem ke mně: „Mámo, teď se chvíli nedívej, jo? Sme tak domluvený?“.

Mluví nahlas jako Pepin, chodí se sám seznamovat s kolemjdoucími/postávajícími a podává jim důvěrné informace.

Na kluka je dost jemnej, ochranitelskej a ve vztahu k ségře až někdy i trochu blbej.

Ženský ti asi jednou daj, chlape!

Za den mi několikrát jen tak od sebe řekne, že mě má rád. Někdy i ze spaní, když se v noci probudí.

U lega vydrží hodiny, přijde, když má hlad nebo potřebuje utřít nudli. Legoman.

Jeho vrozená zodpovědnost a opatrnost se projevují i při mých snahách ho motoricky rozvíjet. V bazénu by nejraději plaval s rukávky, pro jistotu klidně dvojími, spolu s kruhem a mou neustálou dopomocí. Nevadí, synku, my to vypilujem!

No a pak tu máme Šerifku.

Kalupinku jako je ona jsem si vždycky přála.

Vnesla do našeho týmu něžnost, nespoutanou legraci a trochu té ženské psychologické hry.

Ráda si sama říká, jak věci chce a chce o nich i rozhodovat.

Příkazy plní všechny až na druhou dobrou, ty první jakoby z principu odmítá. Svoje „NE“ se mi nebojí přijít vpálit z centimetrové vzdálenosti svého v tu chvíli nasupeného obličeje – asi abych pochopila:-).

Svede se taky učebnicově zavztekat, tedy i včetně lehu na břicho, pěstí do země a někdy přiloží i ducnutí hlavy o zem.

Až fascinující je, jak automaticky přikládá ruku k dílu během uklízení či vaření.

Neustále se nazouvá do všemožné obuvi a vždycky, když se jdu líčit, vyžebrá tenkou vrstvu rtěnky od cesty.

Její první slovo byl „ježek“, nyní jich svede kolem dvaceti. Stejně ale vždy upřednostní kvalitní zaprdění pusou na holou kůži kohokoliv, kdo je poblíž (trochu se děsim léta).

Jsem pyšná na její poměrně časně zavedený život bez plen….

A teď už konečně pár momentek z narozeninového dne:-).

 

Mít děti jako tyhle dva je to nejvíc správný, co nás potkalo.

Přeju vám, ať jste co nejvíc šťastný a spokojený.

Pak budu i já:-).

Tak pa a za rok dáme opáčko!

Vaše sentimentální matka