Pěkně za čerstva

To vám totiž takhle o páté vstaneme, abychom venku zastihli školáky, jak jsou na cestě do školy.

Na rozdíl od nás jsou hbití a nenatěšení.

My jsme pomalí, ale radost máme.

Nejvíc Šerifka. Ta spí. Pak Šerif, toho láká vidina sklizně. A pak já. Nejradši bych spala, ale to jen do té chvíle, než se ocitnu v lese.

To si pak totiž jenom dřepnu na bobek a jahodu za jahodou plním mističku.

Šerif není dobrý sparing parťák. Jede si sólo a ještě by bral z mého. Čorka!

A jak tam tak dřepím a bráním svou sklizeň, říkám si, jak fajn v lese vždycky je.

Nedokázala bych žít ve větším městě. Bez přírody a možnosti si jen tak s dětma ráno zajít na jahody do lesa…

…hodit si neúspěšně pár šišek na strom, pak se tomu z plých plic zasmát a vykonat potřebu ve stoje kdekoliv se jen člověku zamane.

Řekněte sami. Ten pocit naprosté anarchie si musí zažít každé dítko.

Stejně jako povinnost. Když zasadíš a budeš zalévat, přijde profit.

Šerif momentálně profituje z ředkviček.

Každé ráno, během pravidelné zálivky kontroluje stav a sklízí již téměř dozrálé ředkvičky. Co je nad cenťák splňuje normy.

A pak, když už je natrháno, sklizeno i zalito, vplížíme se domů, schováme se před žárem a vrháme se na zpracování úrody.

K obědu to dělá tvarohové knedlíky z pohankové a špaldové mouky…

…na které, pokud vás zaujaly, naleznete recept přímo TU.

A když už děcka zaberou ve stejný čas, je třeba toho využít. Třebas přípravou pohankových lívanců.

Hlavně pěkně do zásoby – vychlazené poslouží minimálně ještě dva dny místo pečiva. Díky použití olejového spreje jsou navíc téměř bez tuku.

A protože už táhne na sedmou, čas zvedat kotvy a…

…však vy víte:-)

Mějte se fajn!

A.)

 

picture