Podzimní krajinou

Ahoj, pěkně vás tu zdravím:-),

dneska to tady za mě oddřou fotky. Slohem bych akorát tak degradovala všechnu tu krásu, co jsme za posledních pár dní viděli a zažili.

Babí léto jak z brožury naučné školkové literatury ročních období, vám řeknu.

V týdnu jsme byli skoro denně v lese za domem.

Máme tam několik koleček na míru – od nejkratšího po nejdelší, záleží, jak moc při životě děti jsou.

Vyrážíme bez nosítek, odkázáni každý na své vlastní chodecké možnosti, což je pro mě, nosiče výprav, obrovská úleva.

Na páteční den byla předpověď natolik lákavá, že jsem vyzvedla Šerifa ze školky a rovnou se jelo do okolí Vlčí hory. Tam jsme si hned v úvodu výletu na louce pěkně poobědvali a už to byl děsně romantickej start krásného odpoledne.

Když jezdíme takhle ve třech a vím, že trasa je delší 5 kilometrů, beru s sebou pro jistotu obojí – kočár i krosnu, aby se dostalo na oba dva.

A taky kotel svačiny.

To je základ spokojeného výletu.

A to, že se dětem v průběhu cesty na třikrát změní nálada, na to už sem imunní a neberu si osobně.

Vypnu, kochám se a výlet se děje dál.

Toto je můj oblíbenej vyhlídkovej punkt z Kamenného vrchu.

Aneb vyfoť se sám.

Za 5 – 4 -3 -2 – 1!

A že má každý výlet i svou slabší stránku, to se ví.

Občas si s nějakou situací třeba nevim úplně rady. Nejčastěji se jedná buď o trasu cesty (nemám absolutně žádnou orientaci), parkování v mně nešiknoucím se místě a nebo nějaké terénní anomálie.

Jak, že pak vypadá emancipace v akci?

Tady třeba přenést ručmo nejdříve obě děti, po sto metrech vysadit a vracet se pro kočár.

Pravda, místy jsem se celkem i bála, protože bláto bylo opravdu hluboký a jediný možný prostor pro chůzi připadal na krajíček cesty těsně nad srázem dolů do rokle.

Moje komfortní zóna to teda sakra nebyla, ale lepší, jak se vracet zpátky:-).

Odměnou pak závěrečná opalovačka na vršku u křížku.

Včera jsme vyrazili o kousek dál, a sice do národního parku.

Tentokrát jsme nesamotařili a přibrali další parťáky. Vybrali jsme takovou trasu, aby byla co nejzajímavější pro děti.

Začali jsme ve Vysoké Lípě, odtud pěšky do divoké soutěsky, kde jsme se svezli na lodičkách a odtud pak do Mezné, na Rysí stezku a autobusem zpět do Lípy.

V plánu byl okruh o jednu loďku dál, tedy do Hřenska a turistickým vláčkem zpět, ale vzhledem k návalu turistů a frontám jsme zvolili trasu kratší.

Díky za tyhle dny.

Jsem zas na chvíli saturována:-).

Mějte se fajn a užijte si zbytek neděle!

Ála.)