Pozdrav z dovo

Jsme zpět.

S plnou paměťovkou foťáku, horou prosoleného prádla a vlezlého písku. S vypálenými spodky od plavek a s dětmi, které za ten týden v tlupě stihly povyrůst a jsme taky tak nějak zvláště spokojený.

Bylo to zasloužený.

Oproti loňsku jsme s sebou měli i tátu, se kterým jsme toho během dvou probdělých třináctihodinových cest autem hodně napovídali. Souvisle. Bez přerušování spících dětí a následných výpadků myšlenek. Svobodné jistě rozesměje, pro nás, sezdané rodiče, velké terno!

Z loňské verze non-stop přilepeného nechodícího kojence se nám vyklubala chvílemi samostatná jednotka, která už se dala sem tam ochotně udat jiným osobám, a já tak byla letos konečně opatřena žolíkem chvilkových svobod. Tasila jsem je s velkým vděkem a užívala si svá svobodná tempa mořem, opalovací chvilky během poledních pauz u bazénu a nebo taky třeba během jedné nostalgické podvečerní výpravy do zátoky na západ slunce, kam jsme jezdívali s našima po několik let.

Stihli jsme ten intenzivní týden nasytit mnohým – výbornou středomořskou kuchyní, pravidelnými vycházkami za zmrzlinou, nekonečno skoky do bazénů a několika sty nanošenými oblázky do velkolepých plážových staveb.

Chci přidat, prosím!

…a teď už zpátky na zem aneb ponávratová snídaně z toho, co jsme našli doma v ledničce.

Seschlý okurek, zdřevnatělá mrkev s výhledem na naší zahradní „džangl“ a truhlíkem v depresi.

To dáme!:-)

Mějte se fajn a brzy na viděnou!

Ála.)