P*R*Á*Z*K*Y

Ahoj všem kolemjdoucím:-)!

Zdravím vás do (už!) druhého prázdninového týdne.

Uplynulé dny se u nás nesly v duchu návštěv, grilovaček a společných výletů.

Dalo by se říct, že jsme v jednom týdnu dohnali celý náš korona společenský útlum. Až dnes mám poprvé trochu klidu – v poobědní pohádkové skulince – k zasednutí a sesumírování si dění kolem.

Poslední červnový týden po návratu z dovolené byl letos ještě větší fičák, než se na obyčejný závěrečný červnový týden sluší.

Vtěsnalo se nám do něj několik kontrol u doktorů a rozlučkových akcí, že mi z přemíry podnětů letos málem neladil balící papír s čokoškou pro pančelky do školky.

I já jsem si domů přinesla od svých dospělých studentů několik kytiček a bonboniér.

A stejně. Ten poslední den má svou vlastní atmosféru. Ticho prázdné školy/školky, vyklizené skříňky, všudepřítomná vůně prázdninových očekávání mixnutá s pocitem prázdna a otázkou „tak co teď?“.

Přes kopec se nám v uplynulých dnech několikrát přehnala solidní dešťová podívaná…

…až s mírně teatrálními prvky.

Tahle dvojitá duha se tu alespoň dvakrát do roka zjeví a co se o ní ví, je, že to opravdu umí dotáhnout do konce. 🙂

Pak jsme taky:

Kompletně zpracovali vraňanské jahody.

Část jsem očistila a připravila na džem……protože jahodová off season je na mě příliš dlouhá a v zimě kus léta jako když najdeš!

Dál jsme kombinovali třeba s piškotovým těstem a pudinkem…

…u mě ale jednoznačně vede nesmrtelná kombinace vanilkového pudinku coby základny a slazené zakysané smetany s kousky jahod.

To je nebe.

Toto už je/byla naše domácí sklizeň – malé, ale zatraceně sladké… …ale lze i takto na šťouchačku. 🙂 Tím končím sekci jahody a přesunuju se do novinek z oddělení zahrady. Zde úlovky z volyňského zahradnictví.

S hortenziovou femme fatale v hlavní roli.  Která se ale bohužel po sérii super dešťů tak jako trochu podezřele křiví v jednom z květináčů.

Tady ale ještě v pozoru. Snad se, holka, vzchopí a zvykne si na naše (neodborné) „klima“. 🙂 Podél vchodu krásně vykvetly levandule, které jsme nově obsypali kůrou.

Detail s ohromným efektem.

A do sekce bylinek jsem přisadila i dva bylinkové přírůstky – kadeřavou a fialovou bazalku.  Dětem jsme nechali postavit zahradní domeček, aby měly kde: prodávat zmrzliny, vařit, se schovávat, trucovat.

A nad pergolou nám dělá stín zatím provizorní látkové stínění.

A právě pod ním se konala hlavní část již zmiňovaných společenských dění.

Tak. Tím bych měla odprezentovanou pravou část zahrady.

A teď ta levá.

Ze které se děti denně vrací komplet v hliněném trojobalu.

Čím větší bahníčko, ideálně až do ponoru holiny, tím (za ně) lépe.

Před srovnáním celé levé půlky zahrady jsme si nechali vykopat díru na „ponorku“, totiž podzemní zásobárnu dešťové vody.

Přijela k nám Ostravy. A chvilku ji to trvalo, než to k nám přes louku vytočila.

Ale už je tu s námi. Pěkně napevno.

To vim na beton.

Dál tu máme drby z mého běžeckého okruhu.

Trasu v několika místech lemují rodinky náprstníků. Nepamatuju, že by jich někdy bylo tolik.

Kvetoucí louka už není aktuální, již posečená.

Ale borůvky stále platí.  A taky!

Začaly taky docela divoce růst houby, což mi způsobuje značnej běžeckej nekomfort.

Jak na jednu natrefím, neumím nekoukat za běhu po dalších a dost pak z nepozornosti zakopávám a nedám odpočinout krční páteři, což je běžeckej styl dost na houby.   Ale zase pak!

Můžu si svévolně servírovat k večeři čerstvou bramboračku.

Taky by se asi mělo vědět, že:

se zrodil cyklista.

Z toporné jízdy Šimon navázal na dynamickou jízdu přes boulovitý terén, pro který si neostýcháme sjet na zdejší dopravák.

O víkendových poledních hodinách nás tu přes prázdno pusto nějaká ta opomenutá přednost a červená netrápí.

Jestli ještě držíme pozornost, tak zabočíme krátce k nám domů.

Tam totiž přistály na zdi dva nové obrázky, které jsem objednala z bonami.cz.

Myslím, že jim to tam sluší. A závěrem pak pivoně.

Letos jsem jich domů natáhla celkem dost, až nám krásně provoněly celý spodek domu.

Pro dnešek to bude všechno.

Přeju vám pěkné dny!:-)

Ála.)