S*E*D*M

Včera jsme oslavili Šerifových sedm.

Od ranního vyhlížení přes táhlé dopolední přípravy až po večerní total únavu.

Dění si ošéfoval sám – sám si pronesl přípitek, sám si sestavil časový harmonogram krájení dortu a rozbalování dárků.

Prostě se vědomě sám oslavil a tak to má bejt.

Přepít se sváteční Kofoly a dvakrát vybílit talíř s brambůrkama.

Jen to nějak strašidelně letí.

Sedm je už prostě dost.

Šerife, buď spoko.

Máme mě rádi. Tebe totiž nejde mít nerad. 🙂Událost si žádala něco slavnostnějšího, a tak jsem se vyhecovala a pustila do věnečků, což pro mě není zrovna prozkoumané odvětví… …ale nakonec jsme se – i přes víc než drobné asymetrie – spolu s cukrářským pytlíkem dobrali k velmi chutnému výsledku.   Šisak ale jinak samože nechyběl. Tentokrát krásně žlutý z domácích vajec.  Ze slaného sektoru pak jarní nádivka, pečené kuřecí řízky s kukuřičnými lupínky a jednohubky s pomazánkou z medvědího česneku. Novinkou pak okurková limča. S ledem, citrónem a lístky máty neměla chybu. 🙂  Tak na tebe, Šerife! :-*A vám přeju hezkou neděli. 🙂

Brzy navi!

A.)