Studenec a Zlatý vrch

Ahoj, opět vás tu zdravím:-),

dnes s dalším tipem na výlet.

Tentokrát jsme vzali za cíl zapadlé a nenápadné okolí České Kamenice, konkrétně Lísku, kde je toho na poměrně malé ploše dost k vidění.

A přitom málokdo o těchto přírodních krásách ví.

O rozhledně Studenec na Studeném vrchu jste asi už slyšeli, třeba taky to, že byla během rekonstrukce převážena po kusech vrtulníkem a jména jejich přispěvatelů jsou zvěčněna na schodech rozhledny. A nebo původ jména Studený vrch – pojmenovaný po tamním prameni studené vody.

Pro okolní oblast jsou typické původní listnaté (bukové) lesy a vzácný výskyt kamzíků – jednoho se mi zde před několika lety podařilo zahlédnout, což se mi nyní, za hluku našich dětí, asi těžko poštěstí.

Zlatý vrch rozhodně při průzkumu okolí nevynechte. Jedná se o čedičovou horu, která, alespoň mě, oslovila daleko více než turisticky vyhledávanější Panská skála. Dříve tu, stejně jako na nedalekém Stříbrném vrchu, byl lom.

Z hlavní silnice v Lísce jsme odbočili u autobusové zastávky a po úzké silnici jsme strmě vystoupali až na parkoviště u lesa.

Strategicky umístěný bod, protože odtud jsou snadno dostupné oba naše cíle. My jsme nejdříve zvolili rozhlednu a poté až Zlatý vrch.

Oba body jsou vzdálené zhruba kilometr až kilometr a půl, takže naprosto odpovídá našim aktuálním potřebám s dětmi.

Část cesty vede po příjemné louce s výhledem na Zlatý a Stříbrný vrch.

Často můžete právě zde narazit na kamzíky.

Druhá část vede po čedičem vydlážděné cestě, v příjemném stínu listnatých stromů, a tou se dostanete po celkem nenáročné čtvrthodince k rozhledně.

Trasa se dá udřít kočárem, ale doporučuji spíš krosnu. Pár cest tohoto typu jsem už udrncala a je to o nervy:-).

Pár metrů před ní se nachází rozlehlé suťové pole, které rozhodně stojí za to neminout.

Před rozhlednou se nachází ruina původní chaty a samotný výstup na výhledy…

…je, řekněme, takový dobrodružnější.

Když foukne a visí na vás děti, dobrodružství narůstá:-).

Brrr…

A tady už zasloužený odpočinek cestou zpátky.

Vždycky, když jsem tu byla, tak na mě zde dýchl klid a prázdno.

Opravdu místo se svou atmosférou.

Toto už je cestou na Zlatý vrch.

Nepodařilo se mi vypátrat původ této ruiny, tipla bych pozůstatek z dřívějšího lomu?

A tady už je v (skoro) celé své kráse.

Varhánek, kam se podíváš.

Dle zjištěných informací je možné se vyšplhat i na vrcholek, na což si s dětmi netroufám.

A právě zde jsme před těmi několika lety zahlédli kamzíka, který nás šmíroval z naprosto nepochopitelného místa.

Cestou zpět domů jsme se stavili ještě na jedno rychlé limo v retro baru na samotném začátku Lísky.

A tím jsme i zakončili další příjemné prázdninové odpoledne.

A těch hortenzií všude?

Při každém obsypaném keříku hrajícím několika barvami (slabost mám pro modrou a odstíny fialové) křičím v autě: „Ježiš, a támhlety, vidíš je?!“.

Málem u nich vždy bouráme, protože naléhavosti tónu mého sdělení se Zdenda opakovaně leká.

…ale uznejme, že třeba toto?!

To už za trochu hysterie stojí, ne?!:-)

Mějte se fajn a přeju vám pěkný víkend!

Ála.)